dovolte mi, abych využil tohoto prostoru v ne úplně dlouhé délce nejprve k určitému komentáři, který se týká vládních opatření v oblasti kultury a potom k několika poznámkám k tomu návrhu jako samotnému.
Já si, pane ministře, cením toho, že jste vlastně už 9. dubna předložil na jednání vlády návrh, který se týká částečné kompenzace aktivit v oblasti kultury v důsledku koronavirové epidemie. Myslím si, že to bylo velmi očekávané a velmi vítané, ale chtěl bych také říct, že si myslím, že to opatření se v kontextu těch dalších týdnů jeví jako nedostatečné.
Jednak v té sumě jako takové. Vy jste, pane ministře, členem vládní koalice, členem vlády, který velice často hovoří o tom, že je správné, že se takto masivně zvyšují státní výdaje, že se mění zákon o státním rozpočtu, takže velmi výrazně narůstá státní deficit. Dnes už se blížíme ke 300 miliardám korun. Tak mě trochu překvapuje, že sám netlačíte na to, aby se tento obrovský balík, vůči kterému my jako pravicová opozice máme různé výhrady, z vašeho pohledu nevyužil více pro oblast kultury. (Obrací se na ministra kultury Zaorálka.) Protože si opravdu myslím, že by to bylo velmi zapotřebí a že ta jedna miliarda je suma, která je prostě nedostatečná.
Vy jste vlastně v tom vašem návrhu pokryl některé oblasti, ať už je to kompenzace regionálních kulturních institucí. To jako primátor Plzně samozřejmě vítám. Určitě bylo správné zvýšení více, než 400 milionové v tom dotačním programu na živou kulturu. A je samozřejmé, že jste musel kompenzovat výpadky příjmů ve vašich příspěvkových organizacích. Ale myslím si, že některé části kulturního segmentu jsou stále nedostatečně pokryté.
Já jsem vám adresoval dopis, kde jsem vás vyzval k tomu, abyste se zabýval situací na knižním trhu, která je velice neutěšená. Navrhl jsem - a chtěl bych to tady zopakovat - aby vláda vyčlenila jednorázově 500 milionů korun na podporu knižního trhu pro letošní rok, která by umožňovala kompenzovat ztráty v tom řetězci nakladatelů, distributorů i knihkupců. I když už jsou knihkupectví otevřena, tak za velmi přísných epidemiologických, nebo údajně epidemiologických, podmínek. Ten trh je velmi zasažen a myslím si, že pro naši zemi, kde knižní kultura hraje tak důležitou roli, je to velké riziko.
Takže bych chtěl zopakovat tuto svou výzvu směrem k vám, aby vláda vyčlenila 500 milionů korun jako jednorázovou podporu do oblasti knižního trhu. A určitě existují způsoby, jak těchto 500 milionů korun distribuovat ve prospěch aktérů, kteří se na tomto trhu pohybují. V tom vašem opatření, které jste vládě navrhl a které vláda schválila, je nemýlím-li se 20 milionů korun na dotace v oblasti knižní kultury a to je rozhodně málo. Takže to je jeden segment.
Další segment, kterým jsme byli osloveni, je otázka filmového průmyslu, filmových pobídek, audiovize. Tam si myslím, že jsou také velké rezervy v tom, jak tuto oblast podpořit. A obecně jsem přesvědčený o tom, že tím, jak je zřejmé, jakým způsobem vládní opatření dopadnou na kulturní aktivity, tak ty ztráty budou určitě narůstat. Chápu, že není úplně snadné ta opatření v poměrně rychlém čase dělat, nicméně řada vládních opatření se vyznačuje velikým zmatkem, překotností, častými chybami.
Myslím si, že do této kategorie třeba patří zveřejnění podmínek na provoz divadel. Myslím si, že divadla, která fungují, nebo alespoň ta, která fungují na pravidelné předplatné, nemůžou vůbec reálně využít toho, aby bylo při těch jednotlivých představeních maximálně sto diváků přítomno, nebo celkové sto lidí přítomno v té divadelní budově. A již jsem zaregistroval, že řada divadelních institucí v tuto chvíli oznámila, že nebude vlastně dokončovat letošní divadelní sezónu a nebude pokračovat v divadelní produkci do konce června prostě proto, že ta opatření jsou příliš striktní a v realitě vlastně neumožňují dobré fungování kulturních institucí jako takových.
Takže tam si, myslím, že rozhodně bude zapotřebí vládní podporu zvýšit. Já na to apeluji v tom kontextu, že kulturní instituce v této těžké době mohou být někdy vnímány jako cosi, co je na vedlejší koleji. Ale chtěl bych s plnou vážností říci, že oblast kultury je nejenom důležitá sama o sobě ve smyslu hodnot kulturních, duchovních, které jsou s kulturou a uměním tradičně spojovány a které by měly být hájeny v každé době, ale také - a to si myslím, že v české diskuzi o kultuře často chybí - představuje oblast kultury významný ekonomický sektor.
A mluvíme-li o vládních kompenzacích v této oblasti směřovaných do různých částí ekonomiky, tak ani kultura by neměla zůstat v této věci oslyšena. Takže moje druhá výzva směřuje k tomu, abyste, pane ministře, usiloval jako politik, který vítá ty obrovské nárůsty vládních výdajů, o to, aby alespoň nějaká, byť třeba malá, část, směřovala do kultury jako takové.
A nyní k tomu vlastnímu návrhu zákona o podpoře kulturních akcí. Vy jste, pane ministře, říkal, že je to vlastně zákon o festivalech, ale určitě by bylo dobré říci, že to vlastní znění toho zákona takové není. Je tam v tom § 2 napsáno, že tento zákon se použije na kulturní akce s předpokládaným termínem konání do 31. října 2020. Ten záběr je tedy mnohem širší.
Netýká se pouze festivalů samotných, ale opravdu velké škály akcí, kdy - a k tomu směřuje moje první otázka. Jakým způsobem bude tento zákon, bude-li v této podobě nakonec schválen, aplikován? To znamená, co bude onou kulturní akcí, která se bude konat v termínu do 31. října 2020? Na jaký veškerý typ těchto akcí se to bude vztahovat? Protože znovu říkám, vy jste mluvil o festivalech, ale předpokládám, že do stejného modelu třeba patří také velké zahraniční jednorázové koncerty, které se tady budou konat.
Na straně druhé zaznamenal jsem dnes ráno diskusi soukromých divadel nebo v divadelní obci, jestli i toto jsou akce, které patří do režimu tohoto zákona, tzn. prodaná představení v divadlech, jestli také spadají do tohoto režimu. Mají-li např. podle tohoto zákona nárok na vracení vstupného, resp. nevracení vstupného, abych byl přesný, diváci, kteří se přihlásili do abonmá v divadlech, protože každé představení je bezpochyby také kulturní akcí. Myslím si, že toto je velikou nejasností tohoto zákona, co se vlastně touto kulturní akcí jako takovou myslí.
Já jsem se bohužel nemohl zúčastnit dnešního ranního mimořádného jednání výboru, který tuto problematiku projednával. Nevím, jestli se tam tato problematika objevila. Paní zpravodajka to ve své zpravodajské zprávě nezmiňovala, tak určitě budu, pane ministře, rád, když se k tomu dostaneme.
A teď k principu samotnému. Já se musím přiznat, že ten princip považuji za minimálně velmi diskutabilní a to bych řekl, že je poněkud eufemistické slovo. Měl jsem příležitost byť ten zákon se poslancům dostal do rukou teprve včera v odpoledních hodinách, hovořit s některými aktéry v tomto mám na mysli opravdu festivalovém poli, a samozřejmě vidím, že oni na nějakou vládní pomoc čekají. Že ta vládní restrikce, zrušení velkých letních akcí je postihne naprosto dramaticky. A to vlastně už v době, kdy právě pořadatelé těchto festivalů, budu-li teď mluvit v dikci, kterou jste použil vy, vynaložili už nemalé finanční prostředky. A řada těch festivalů byla zrušena velmi krátce předtím, nebo byli nuceni oznámit zrušení velmi krátce před tím než se vlastně samostatně spustily. Vy jste neuváděl žádnou sumu, já jsem slyšel z tohoto prostředí cifry o mnoha stovkách milionů korun, které se v této oblasti pohybují a kde je zjevné, že v této výši mohou vznikat nějaké škody nebo takové finanční prostředky se do této oblasti investovaly.
Na straně druhé, pane ministře, si musíme říci, že tento návrh zákona je podle mého názoru zcela alibistický v tom, že vy vlastně podporu nebo pomoc - myslím, že slovo pomoc je adekvátní - pomoc pořadatelům kulturních akcí ve smyslu tohoto zákona vlastně úplně odsouváte od státu, od vlády a od Ministerstva kultury. Ta pomoc spočívá v tom, že se přijme tento zákon, bude-li schválen, a tím pádem vy jako ministr kultury, vláda, stát dává od tohoto sektoru úplně ruce pryč. Protože za situace, kdy vy vlastně říkáte: Lidé, kteří si koupili vstupenky a bude se na ně vztahovat tzv. ochranná lhůta, tak v tuto chvíli nedostanou svoje peníze zpátky, nebudou mít příležitost peníze dostat zpátky - počkám chviličku, až domluví paní vicepremiérka s panem ministrem. (Schillerová z lavice: Všechno dáváme do kultury.) Ano, já si to, paní vicepremiérko, rád poslechnu. Takže vy dáváte od pomoci jim vlastně ruce pryč a říkáte, ať se pomoc festivalům nebo kulturním akcím v duchu tohoto zákona odehraje tak, že se jakoby využijí finanční prostředky, které vložili do tohoto "systému" klienti těchto kulturních akcí, klienti těchto festivalů tím, že si zakoupili vstupenky.
Já jsem si to několikrát přečetl a řekl bych, ať to čtu horem, dolem, tak ta interpretace je opravdu taková, že objem peněz, který byl vybrán na lístcích, teď bude vlastně využíván těmi kulturními pořadateli, promotéry k tomu, aby překonali finanční tíži. Já jsem znovu přesvědčen o tom, chtěl bych to tady říci, podtrhnout, zdůraznit s pomyslným vykřičníkem, že v době, kdy stát "vypnul" i tento sektor, tak by mělo být těmto aktérům pomoženo. Myslím si, pane ministře, že ani na tomto fóru nebo na tomto diskursu, v této diskusi není nutné zmiňovat, jestli se jedná o akce komerční, nebo nekomerční, dotované, nebo nedotované, je to prostě nějaký sektor veřejného života v Česku, který byl vládními restrikcemi dramaticky postižen, a že je povinnost vlády tomu pomoci. Ale znovu, pane ministře, vážení členové vlády, říkám, že podle mého názoru ta pomoc by měla vypadat jinak než tak, že se to odehraje na úkor zákazníků těchto akcí. Než že se odehraje jinak než na úkor těch diváků, návštěvníků koncertů, lidí, kteří si jako vánoční dárky koupili často ve finančním objemu finančně významné lístky na různé festivaly a tak podobně, a také, pane ministře, mezi těmito lidmi mohou být lidé, pro které tato finanční krize dnes znamená to, že tisíc, dva tisíce, tři tisíce korun jsou peníze, které pro sebe potřebují. A vy tímto návrhem zákona těmto lidem říkáte, že nemají nárok na ty peníze, které si za ty lístky pořídili. A že se jich dočkají třeba za rok, pokud budou chtít nějaký poukaz.
Vedle toho musím taky podotknout to, že i v této oblasti zafungovala neuvěřitelně solidarita. Řada lidí si dobrovolně ty lístky nechala, nechtěla za ně peníze zpátky, bylo to na nějaké dobrovolné bázi. Chovali se tak nejenom pořadatelé festivalů, ale třeba i také kina. Takže to já všechno chci říct ke cti tomuto sektoru, o němž vím, jak byl těžce postižen, jak je důležitý, jak řada těch akcí je součástí image naší země i za jejími hranicemi. Ale znovu opakuji, prostě pane ministře, přenechal jste podporu tohoto sektoru mimo stát, mimo vládu, mimo vaši kompetenci a nechal jste to na vztahu mezi zákazníkem - tedy tím divákem - a tím kulturním promotérem.
Jsem přesvědčen o tom, že určitě by se bývávaly byly našly cesty, jak tuto situaci řešit, už tady o nich hovořil, zmiňoval je, naznačoval i pan kolega Feri. Jsou různé způsoby bezúročných půjček, které by mohl váš úřad nebo nějaké jiné úřady tohoto státu nějakým způsobem administrovat a poskytnout, a splnily by to, co je základem u této věci, tedy to, aby kulturní promotéři měli finanční rezervu, hotovost, která by jim umožnila přežít tuto krizi. Proto se mi vlastně tento návrh zákona v té prováděcí části tím způsobem, kterým se navrhuje tuto podporu poskytnout, prostě nelíbí. Kde vidím ten problém. Že je to zákon alibistický, kterým vy vlastně říkáte, že na péči o tyto kulturní akce, festivaly apod. vám záleží do té míry, do jaké míry si oni vlastně, nebo vy je nutíte k tomu, aby využili peníze, které získali prodejem vstupenek.
Samozřejmě ta debata může být obsáhlá sama o sobě. Jsou akce, na kterých neplatí automatický nárok na vrácení vstupného, když se akce zruší. Ale to už jsou spíš nuance, které patří do tohoto byznysu a zákazníci jsou na ně připraveni. Ale asi ne v situaci, kdy došlo k takto jednorázovému vypnutí celého sektoru.
Takže bych vás chtěl, pane ministře, závěrem vyzvat k tomu, abyste objasnil, proč jste vlastně v této oblasti nepřistoupil na řešení, které by nepřenášelo ty náklady směrem na klienty kulturních promotérů, na diváky, na ty, kteří si ty lístky koupili. A proč jste, a to bych podpořil už naprosto bez výhrad, se nerozhodl podpořit tento sektor jinou alternativní cestou, třeba to, že by Ministerstvo kultury mohlo poskytovat nějaké, řeknu pracovně, bezúročné půjčky těmto pořadatelům kulturních akcí, kterým by překonali finanční nedostatečnost, k čemuž vlastně směřuje tento návrh zákona.
Samozřejmě jsou tam i různé nuance, ať už je to definice o ochranné době, ať už je to to samotné, co se definuje jako kulturní akce, ale ten princip podle mého názoru by si, pane ministře, z vaší strany zasloužil rozhodně lepší obhájení než jenom to, že je to prostá pomoc těm, kteří se ocitli díky rozhodnutí vlády v boji proti koronavirové krizi v tísni.
Takže děkuji a pane ministře věřím, že nejenom vysvětlíte to, na co se ptám, ale pevně doufám také, že nepolevíte ve svém úsilí o to, aby velmi vážně postižený resort kultury nezůstával na okraji, ale aby ta finanční podpora do něj směřovaná pokračovala i v následujících týdnech a měsících.
Děkuji.
