Ve své odpovědi na vaši interpelaci jsem se především snažil naznačit širší kontext tak složité věci jako je územní památková ochrana. Je evidentní, že se mohou značně lišit názory na to, jak zajistit efektivní ochranu těchto hodnot tak, aby co nejméně komplikovala život vlastníků. V souvislosti si dovolím zmínit, že po roce 1989 zatím neuspěl žádný pokus nahradit mnohokrát novelizovaný památkový zákon zákonem novým. Poslední pokus proběhl v roce 2017.
Současně ale sdílím váš názor, že současná verze památkového zákona, byť je tedy označován jako zákon z roku 1987, v mnoha ohledech umožňuje kvalitní výkon ochrany kulturního dědictví v naší zemi. Určitě potřebujeme zákon nový, ale myslím si, že konkrétně v tomto případě se nejedná o věc, která by opravdu úplně hořela, že bychom měli nekvalitní legislativu v oblasti památkové péče. Vaše dotazy jsou formulovány takovým způsobem, že při podrobné znalosti věci na ně skutečně a bohužel nelze odpovědět jedním číslem.
Pokusím se vysvětlit, proč. V jedné množině zmiňujete chráněná území, tedy památkové rezervace a zóny. A současně ochranná pásma, která sama o sobě chráněnými územími nejsou. Ochranná pásma mají být regulována jen do té míry, aby výstavba v nich neohrožovala to, co chrání. Ochranná pásma nevyhlašuje Ministerstvo kultury, ale pověřené obce, které ani podle stávající úpravy dokonce nejsou povinny s Ministerstvem kultury znění podmínek projednávat. Pokud jde o rezervace, ty jsou vyhlašovány od poloviny dvacátého století, zóny zejména pak v devadesátých letech, kdy koneckonců úroveň právního prostředí byla výrazně odlišná od současného stavu.
Jenom pro zajímavost. Celkově v současné době existuje 70 právních aktů, jimiž byla tato chráněná území vyhlášena, opravdu různé úrovně. Řada z nich obsahuje zjevné chyby a nedostatky a je také třeba zmínit fakt, že charakter jednotlivých chráněných území je často natolik rozdílný, že univerzálně platné regulativy mohou fungovat jen v omezené míře.
Je faktem, a to paní poslankyně odhalila věc, která i mě samotného překvapila, že statistika, jakou paní poslankyně požaduje, neexistuje. Neexistuje. Je tedy otázkou, jakou vypovídací hodnotu by v požadované podobě přesněji měla. Národní památkový ústav sice eviduje výčet památkových rezervací, zón i ochranných pásem, tento údaj máme, ale míra podrobností regulace v režimu v nich je skutečně velmi různorodá a konkrétním přehledem o tom, jak je v jednotlivých ochranných pásmech, zónách, rezervacích regulován režim, nedisponujeme. Pravdou je i fakt, že v určité vlně prohlášených rezervací a zón nebyla specifikována bližší pravidla.
Konkrétně se jedná o rok 1995, kdy takto bylo prohlášeno 61 vesnických památkových rezervací a 159 památkových zón včetně Malé Morávky z celkového počtu 600 chráněných území, čímž alespoň jednou konkrétní číslo zmiňuji; 600 chráněných území. Za této situace samozřejmě platí ustanovení § 14 památkového zákona, tedy nutnost individuálního posouzení. Já samozřejmě respektuji ta srovnání, která uvádíte. Nechci se pouštět do diskuse o jejich přiměřenosti. Chci ale připomenout, že díky současnému vedení Národního památkového ústavu existují objektivizační mechanismy již při zpracování odborného vyjádření NPÚ. Vlastníci by se neměli spokojit bez dalšího s názorem konkrétního referenta, pokud mají pochybnosti, a samozřejmě existují standardní mechanismy odvolání podle správního řádu.
I na základě vaší interpelace, i v kontextu toho, co se v této oblasti děje v současné době, jsem se rozhodl zvolit postup, který není jednoduchý, ale do budoucnosti se jeví jako jediný skutečně efektivní. Národnímu památkovému ústavu byla zadána celková revize chráněných území, která by měla v prvé řadě identifikovat nedostatky a připravit půdu pro jejich postupné řešení. Není to ale tak, že bych ve své odpovědi zmiňoval jen nezávazné analytické materiály. Plány ochrany, o kterých jsem informoval, mají jasné zakotvení v § 6a památkového zákona, tudíž jsou správním aktem vymezeným opatřením obecné povahy, jako třeba územní plán. Dávají tedy značně vysokou míru předvídatelnosti postojů památkové péče, jak požadujete například v případě Malé Morávky. Umožňují vymezit stavby, plochy a činnosti, které jsou zcela vyňaty z posuzování, a tím zbavit vlastníky dotčených nemovitostí byrokracie právě ve vazbě na hodnoty a kvality konkrétního dotčeného území i s ohledem na charakter dotčených nemovitostí.
Tady vidím velký potenciál k odbřemenění vlastníků. Tento nástroj má velký potenciál situaci vlastníků zlepšit. Jenom připomenu, že tento nástroj ale není nástrojem novým. Je to nástroj, který existuje už od roku 2008, byl ale zatím využíván jen minimálně. Jedním z důvodů je i to, že příslušná novela neřešila financování těchto plánů ochrany. Proto jsem také tento rok změnil pravidla dvou našich dotačních programů tak, aby se počet těchto užitečných materiálů mohl rapidně zvýšit. Jde tedy o to, že může být získána dotace na vypracování plánu ochrany. Současně byly letos zjednodušeny i náležitosti plánu ochrany, a to změnou prováděcí vyhlášky k památkovému zákonu.
Podtrženo, sečteno; myslím si, že v Česku nelze mít jakoukoliv pochybnost o tom, že to, jakým způsobem jsou plošně chráněny kulturní hodnoty, je nastaveno správně. Systém rezervací, zón ve smyslu památkového zákona i ochranných pásem, která vyhlašují obce, může být, zdůrazňuji, může být velmi efektivní, je-li správně aplikován. My jako Ministerstvo kultury se velmi usilovně snažíme o to, abychom v komunikaci s pověřenými obcemi vlastně dávali jasné návody, jak tuto problematiku řešit. Zabýváme se - vy, konkrétně, paní poslankyně, prostřednictvím paní místopředsedkyně, uvádíte i ten konkrétní případ, který se týkal fotovoltaiky.
Tak znovu připomenu metodiku Národního památkového ústavu pro - zjednodušeně řečeno - osazování fotovoltaiky. Je to běh na dlouhou trať. Myslím si, že ta revize, kterou by měl Národní památkový ústav učinit, to znamená nejdřív podrobné získání podrobných informací a potom návrh revize chráněných území, je velmi komplikovaná záležitost. Ale spíše chci ukázat, že v tom podnětu, který vy podáváte, je kus pravdy, ale současně my také předvídatelně pracujeme na tom, aby se tyto věci vylepšily. Takže nejsou úplně všechna čísla, která jste si, paní poslankyně, přála, ale některá čísla zazněla. Ale především zazněla, bych řekl, pozitivní zpráva o tom, co v této věci dále chystáme.
Děkuji.
