„Jsem pyšný na to, že v našem kraji žijí nebo z našeho kraje pocházejí takové osobnosti, které svým úsilím, oddaností a nadšením, ale i každodenní prací a svým životem výrazně přispěly k rozvoji našeho regionu a přináší pozitivní změny a naději do životů nás všech. Bylo mi ctí vyjádřit jim naši hlubokou úctu a vděk,“ řekl hejtman Královéhradeckého kraje Martin Červíček.
Dvacet osobností vzešlo z desítek nominací od představitelů kraje, městských a obecních samospráv, ale i z řad veřejnosti. Jednotlivé nominace zhodnotila Rada Královéhradeckého kraje a následně výběr schválili krajští zastupitelé.
Nejvyšším krajským oceněním je Řád Královéhradeckého kraje, po něm následují Medaile Královéhradeckého kraje I. stupně a Medaile Královéhradeckého kraje II. stupně. Předání ocenění se uskutečnilo v rámci slavnostního galavečera v hradecké Petrof Gallery.
Řád Královéhradeckého kraje
Miroslav Wajsar – za dlouholetý a systematický rozvoj sociálních služeb v Královéhradeckém kraji
Miroslav Wajsar je ředitelem Oblastní charity Červený Kostelec a svou
dlouhodobou a systematickou prací se stal hnací silou rozvoje zdravotně
sociálních služeb, včetně služeb hospiců v regionu. Během 25 let
Oblastní charita Červený Kostelec vybudovala devět středisek s řadou
služeb a nyní zaměstnává přes 200 zaměstnanců. Nejstarším střediskem je
Hospic Anežky České, který poskytuje odbornou, ale i čistě lidskou péči
těžce nemocným a umírajícím. Ročně se jedná průměrně o 400 klientů. Toto
zařízení se stalo inspirací pro vznik dalších hospiců v České
republice. Největším střediskem je Domov sv. Josefa pro nemocné s
roztroušenou mozkomíšní sklerózou, které je jediné zařízení tohoto typu v
celé republice.
Dominik Duka – za rozvoj duchovního života a kultury
Dominik Duka během 70. a 80. let spolupracoval na zřízení tajného
řádového studijního centra a organizoval náboženskou činnost mladé
dominikánské generace v Československu. Papež Jan Pavel II. jej v roce
1998 jmenoval 24. sídelním biskupem královéhradeckým. V nové funkci
založil Diecézní teologický institut a církevní gymnázium ve Skutči,
dokončil rekonstrukci Nového Adalbertina, v jehož areálu vznikla nová
Biskupská knihovna a nechal také zrekonstruovat historickou Biskupskou
knihovnu. V roce 2010 se Dominik Duka stal 36. arcibiskupem pražským a o
dva roky později byl jmenován kardinálem. Dominik Duka je také autorem
řady publikací, mimořádný vědecký význam má jeho autorský podíl a 30 let
trvající organizační práce na překladu Jeruzalémské bible do češtiny.
Medaile Královéhradeckého kraje I. stupně
Anketa
Jste rádi, že v USA prošel balík pomoci pro Ukrajinu?
Ano 5% Ne 93% Nevím / Je mi to jedno 2% hlasovalo: 12624 lidí
Kamil Kuča – za vědeckou práci a rozvoj vzdělanosti
Kamil Kuča se v roce 2016 stal rektorem Univerzity Hradec Králové.
Kromě vedení univerzity je řešitelem či spoluřešitelem několika
výzkumných projektů a autorem několika set odborných publikací v
prestižních zahraničních časopisech. Zabývá se vývojem nových antidot
užívaných v případě otrav nervově paralytickými látkami a pesticidy a
také vývojem nových léčiv na Alzheimerovu nemoc. Hlavním výzkumným
záměrem Kamila Kuči je propojení biomedicínského výzkumu, ekonomie a
informatiky. Vede či vedl několik výzkumných týmů, a to jak v České
republice, tak v zahraničí. O výsledcích výzkumu přednáší a informuje na
akademické půdě po celém světě.
Josef Suchár – za rozvoj kvality života v Královéhradeckém kraji
Josef Suchár vrátil do Neratova život a spojil lidi pro dobrou věc. Do
vysídlené pohraniční obce Neratov se poprvé dostal v roce 1987. Zde
nalezl rozpadlý kostel Nanebevzetí Panny Marie a téměř prázdnou obec,
kde spolu s přáteli založil Sdružení Neratov. To se postupně zaměřilo na
pomoc dospělým s lehkým mentálním postižením a postiženým dětem. Díky
péči o ně tu získali práci další lidé a počet obyvatel obce se výrazně
rozrostl. Sdružení provozuje chráněné dílny, hospodu, jídelnu či obchod a
rekreační zařízení. Sdružení také dále opravuje místní kostel
Nanebevzetí Panny Marie. Dostal unikátní skleněnou střechu ve tvaru
kříže, konají se v něm pravidelné bohoslužby i poutní slavnosti a
koncerty.
Radomír Tichý – za celoživotní vědeckou práci a odvahu experimentovat
Radomír Tichý spojil s archeologií celý svůj život. Je autorem řady
odborných publikací, vyučuje na Univerzitě Hradec Králové a stál u
vzniku Archeoparku Všestary. Radomír Tichý se stal také jedním z „otců
zakladatelů“ oboru experimentální archeologie a snaží se replikovat
postupy našich předků při výrobě různých předmětů, například vrtaných
kamenných seker. Nejvíce ale proslul díky čtyřem velkým plavbám po
Středozemním moři. Ve člunu z vydlabaného kmene stromu, takzvaném
monoxylu, přeplul Egejské moře a dokázal, že i na takto primitivním
plavidle se lze dopravit z dnešního Turecka do Řecka nebo na Krétu. Tím
dokázal, že tímto způsobem lidé cestovali i v raném neolitu (7000 let
před naším letopočtem).
Václav Derner – za rozvoj umění v Královéhradeckém kraji
Václav Derner svůj život od dětství naplňuje hudbou, a přestože
vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy, hudba u něj
zůstala vždy na prvním místě. Stal se ředitelem Filharmonie Hradec
Králové a v jejím čele zůstal dlouhých 23 let. Za jeho působení prošla
budova razantní stavební úpravou, kdy se podařilo vytvořit akusticky
výborný sál a zároveň se začalo uvažovat i o stavbě varhan, které se
podařilo dokončit až v roce 2017. Diváci ocenili řadu jeho projektů,
mezi ně patří například open air koncerty – třeba Carmina burana na
Kunětické hoře nebo operní představení v Novém Adalbertinu v Hradci
Králové, na Santiniho nádvoří.
Aleš Suk – za celoživotní rozvoj sportu a podporu sportovních talentů
Aleš Suk je známý jako trenér olympioniků, tělocvikář a milovník
lyžování. Jako učitel na vrchlabské základní škole prokázal instinkt na
velké talenty, které systematicky rozvíjel. Mezi jeho nejznámější a
nejúspěšnější svěřence patří olympijští medailisté: snowboardistka Eva
Adamczyková, biatlonista Michal Krčmář nebo rychlobruslařka a hokejistka
Karolína Erbanová. Aleš Suk také vášnivě sbírá vše, co se zimními
sporty souvisí, vlastní například největší sbírku vosků na lyže v Evropě
a zhruba 300 párů lyží, přičemž jedny z nich patřily Bohumilu Hančovi,
který tragicky zahynul při závodě v roce 1913. Stovky různých artefaktů
jsou vystaveny v Muzeum lyžování v Dolní Branné, které Aleš Suk založil.
Jiří Hloušek – za celoživotní rozvoj sportu
Jiří Hloušek letos oslaví 90. narozeniny a stále je plný energie,
optimismu a chuti do života. Díky jeho usilovné celoživotní práci v
Čermné nad Orlicí vybudoval velké sportovní zázemí místní tělovýchovné
jednoty, jíž je stále aktivním členem, a které využívají stovky malých i
velkých sportovců.
Jiří Flousek – in memoriam – za celoživotní vědeckou práci a ochranu přírody
O Jiřím Fouskovi se hovoří jako o „Legendě Krkonoš“, který se
maximálním způsobem zasloužil nejen o důkladný popis horské fauny, ale
zásadním způsobem se také podílel na ochraně přírodních hodnot, a to už
od 80. let minulého století. Po 40 let sledoval vývoj početnosti ptáků
na trvalých sčítacích transektech. Koordinoval desítky dobrovolných
ornitologů při mapování ptáků Krkonoš, aby všechny výsledky následně
sepsal do podoby bravurního Atlasu hnízdního rozšíření ptáků Krkonoš.
Tato publikace je výjimečná už jen v tom, že se na vzniku podíleli i
odborníci z polské strany hor. Kromě ptáků Jiří Flousek dlouhodobě
organizoval sčítání zimujících netopýrů ve štolách od Krkonoš až po
Orlické hory.
Tomáš Dědek – za celoživotní vědeckou a lékařskou práci
Tomáš Dědek se významným způsobem zasloužil o rozvoj oboru úrazové
chirurgie a vybudoval kvalitní traumacentrum Královéhradeckého kraje,
které je založeno na dominantním postavení odpovědnosti úrazového
chirurga a fungující spolupráci se zdravotnickým záchranným systémem a
dalšími klinickými obory. Organizační systém se stal inspirující pro
další kraje v České republice. Oborovou odpovědnost Tomáš Dědek přísně
promítá do osobní odpovědnosti za úrazové pacienty v každodenní práci. V
rámci mezioborových seminářů dokáže udržet nekonfliktní jednání rozboru
komplikovaných případů spolupráce různých oborů.
Libor Šnajdr – za celoživotní rozvoj sportu a parasportu
Libor Šnajdr se už bezmála 60 let věnuje sportu ve všech jeho podobách,
a to především atletice a parasportům. Nejprve závodil jako běžec, poté
se dal na trénování a založil a dodnes řídí SK Nové Město nad Metují.
Je také zakladatelem Českého paralympijského výboru a České asociace
tělesně handicapovaných sportovců. Libor Šnajdr vytvořil z SK Nové Město
nad Metují jedno z největších a nejaktivnějších paralympijských center v
České republice. Podílel se na vedení výprav na paralympijské hry v
letech 1992, 1996, 2000 a 2008. Pravidelně pořádá mistroství světa i
Evropy v paralukostřelbě.
Medaile Královéhradeckého kraje II. stupně
Jan Pešek – za celoživotní rozvoj zemědělství
Jan Pešek zasvětil celý svůj život práci v zemědělství. Působil
například v různých funkcích v ZZN Svitavy a ve Výzkumném ústavu
rostlinné výroby Praha – Ruzyně, pracoviště Hradec Králové. Od roku 1993
pracoval v Zemědělském družstvu Mžany a posléze také v Zemědělské
akciové společnosti Mžany, které v letech 2001–2017 vedl coby ředitel a
předseda představenstva. Během svého pracovního života vykonával
důležité funkce ve statutárních orgánech společností Viamilk CZ, Mléko
CZ a byl také jedním ze zakládajících členů Agrární komory ČR, kde
několik volebních období zastával post místopředsedy OAK HK. V roce 2016
byl Zemědělským svazem České republiky navržen do prestižní soutěže
Manažer roku 2016, kde se umístil na druhém místě v odvětví „Zemědělství
a služby“.
Jitka Fučíková – za neutuchající vůli pomáhat lidem
Jitka Fučíková založila organizaci Život bez bariér a krátce nato s
manželem koupila bývalý klášter a nemocnici v Nové Pace a pustili se do
obnovy celého areálu. Patnáct let bojovala, aby udržela chod organizace
věnující se lidem s handicapem a současně aby získala dostatek financí
na zaplacení rozsáhlé revitalizace kláštera. Podařilo se a nově opravené
prostory nyní slouží všem. Stále zde sídlí nezisková organizace Život
bez bariér. Ta pod vedením Jitky Fučíkové pomáhá zdravotně postiženým i
seniorům. Je zde denní stacionář, sociální rehabilitace, poradenství,
chráněné dílny i komunitní centrum.
Jiří Pekař – za celoživotní rozvoj sportu
Jiří Pekař žil a žije sportem celý svůj život včetně toho profesního a
jeho zásluhy zejména o rozvoj a postupné zkvalitňování sportovního
prostředí v regionu jsou nezpochybnitelné. Řadu let stojí v čele
Všesportovního kolegia, o jehož vznik se sám významně zasloužil a které
sdružuje 12 sportovních organizací a spolků v kraji. Kolegium prosazuje a
hájí jejich zájmy a potřeby ve vztahu ke Královéhradeckém kraji. Díky
Jiřímu Pekařovi je toto sdružení respektovaným partnerem pro jednání o
sportovní problematice kraje. Jiří Pekař se podílel na vzniku několika
sportovních publikací a stál u vzniku prestižní společenské akce, kde se
vyhlašuje nejlepší sportovec regionu.
Alena Naimanová – za obětavou pomoc druhým
Nemocniční kaplanka a trenérka paměti zasvětila Alena Naimanová celý
svůj život obětavé práci pro druhé. Velmi se zasloužila o fungování
Rychnovského sboru, navázala například letitou spolupráci s náboženskou
obcí v Německu, v Polsku nebo v Litvě. V nemocnici v Rychnově nad
Kněžnou působí na oddělení následné péče, v Jaroměři v léčebně
dlouhodobě nemocných a v Oblastní nemocnici Náchod, kde nabízí službu
nemocniční kaplanky pro pacienty, jejich rodinné příslušníky i pro
zdravotníky. V rychnovské a náchodské knihovně také vede kurzy trénování
paměti.
Jana Horáková – za obětavou pomoc druhým
Jana Horáková aktivně podporuje spolkový a komunitní život v obci
Černilov, kde žije. Pracuje jako hlavní účetní obce, rozsah její
činnosti v obci však mnohonásobně přesahuje její pracovní náplň. Mnoho
let zde vedla nízkoprahové pohybové kroužky pro děti, je členkou a
hospodářkou spolku Ulita Černilov, který organizuje volnočasové aktivity
v obci. Jako dobrovolnice věnuje každoročně nezištně mnoho hodin práce
komunitním, společenským, sportovním a kulturním akcím v obci. Velmi
významnou dobrovolnickou práci však také zastává v celorepublikovém
spolku Dlouhá cesta. Ten pečuje o rodiče, kterým zemřelo dítě. Je zde
členkou republikového výboru a laickou poradkyní, organizuje pro ně
svépomocná setkávání a rekondiční pobyty.
Ladislav Bartůška – za rozvoj vzdělanosti v Královéhradeckém kraji
Ladislav Bartůška založil v roce 1992 První soukromé jazykové gymnázium
v Hradci Králové a v jeho čele stojí dodnes. Vytvořil školu vstřícnou
ke studentům s velkým výběrem cizích jazyků, ve které již 30 let žáci
dosahují vynikajících výsledků. Učit se zde mohou kromě angličtiny,
němčiny či španělštiny také italsky, arabsky nebo čínsky.
Pavlína Špatenková – za rozvoj tělesné zdatnosti a úsilí o uchování paměti Sokola
Pavlína Špatenková téměř 50 let působí v Sokole ve Dvoře Králové nad
Labem, nyní zejména jako cvičitelka předškoláků a žactva, navíc jako
trenérka gymnastiky a atletiky. Nacvičuje na všesokolské slety a podílí
se na organizaci všech sokolských akcí. Je vzdělavatelkou dvorské T. J. a
župy Podkrkonošské. Dokumentuje sokolský život, je dopisovatelkou
regionálního tisku. Společně s Helenou Rezkovou dohledala a sepsala 160
válečných osudů sokolů z našeho kraje, v roce 2018 vydaly knihu Nebylo
jim souzeno žít. Podílí se na uchování historické paměti Sokola,
organizuje pietní vzpomínky, odhalování Kamenů zmizelých členů Sokola,
kteří zahynuli za 2. světové války.
Josef Donát – za rozvoj autosportu v Královéhradeckém kraji
Josef Donát se v roce 2001 podílel na založení Všesportovního kolegia
Královéhradeckého kraje a jeho členem je dosud. Je také letitým členem
Automotoklubu Praha a jeho zmocněnec pro náš region. Již 20 let také
předsedá klubu karavanistů a díky se němu se každý rok potkávají
milovníci tohoto způsobu cestování z celé republiky. Významně se také
podílel na výstavbě karavanového kempu v Hradci Králové.
Jiří Kaloč – za celoživotní přínos umění
Díla akademického malíře Jiřího Kaloče zdobí řadu galerií. Výtvarník
však zároveň ve Vrbici na Rychnovsku vybudoval originální dům, který je
galerií, ateliérem i domovem. Ruinu proměnil v duchovní místo, kde se
setkává s přáteli. Stavba se dokonce stala kulturní památkou a vyšla o
ní kniha. Dům budoval od roku 1967 z ruiny staršího vesnického objektu
skrytém ve svahu na samém okraji Vrbice a stal se esencí Kaločova
uměleckého směřování a prostorem pro celou řadu konceptuálních
realizací. Díla Jiřího Kaloče jsou i nedílnou součástí interiéru v
geriatrickém centru v Týništi nad Orlicí. Hlavní inspirací je mu krajina
Orlických hor.