Zazněla zde řada témat, a mnoho otázek. Hovořilo se o informační bezpečnosti státu v kontextu nových hrozeb spojených především s rozvojem nových technologií, ale i jejích možného využití ve prospěch strategických nástrojů pro jejich včasnou identifikaci a odhalení.
Podrobněji jsme se věnovali jednomu z nových bezpečnostních rizik, kterým jsou, zejména v poslední době, dezinformace a jejich moc při ovlivňování veřejného mínění a s tím také související bezpečnostní důsledky.
Diskuse byla o rizicích, která naplno odhalila nejenom nedávná pandemie, ale i současná celoevropská energetická a ekonomická krize, jako je například závislost na dodavatelích strategických surovin apod., ze kterých je třeba se poučit, zrevidovat krizové plány, legislativu a na základě nových zkušeností aktualizovat bezpečnostní strategii státu.
Osobně jsem přesvědčen, a na konferenci jsem v rámci svého vystoupení také zdůraznil, že stát musí lidem zajistit bezpečnost a pocit bezpečí, což v prvé řadě vyžaduje efektivní komunikaci státu s lidmi. To lze však pouze za předpokladu že:
Bude mít aktualizovanou bezpečnostní strategii, která bude základním dokumentem bezpečnostní politiky ČR. Bude reagovat na nové hrozby a rizika, bude redefinovat roli všech aktérů v oblasti bezpečnosti a bude vyvozována odpovědnost na základě průběžného vyhodnocování jejího naplňování.
Funkční systém vnitřní bezpečnosti je třeba připravovat nyní – v době relativního bezpečí, k čemuž potřebujeme spolehlivou a výkonnou policii, IZS a ostatní složky (např. celní správa, vězeňská služba...), funkční a spolupracující zpravodajské služby, kompetentní vládu v oblasti bezpečnosti, v níž lídrovství musí mít ministerstvo vnitra, a to jak v politické rovině, tak při řízení bezpečnostních sborů a v neposlední řadě i spolupracující Asociaci krajů v čele s hejtmany a obce.
Je třeba se také zabývat zákonem o policii, zákonem a služebním poměru a zejména odbřemeněním policie (provést audit stávajících agend policistů), stanovit role a kompetence bezpečnostních agentur, podporou rozvoje technických prostředků a využít potenciál změny národních pravidel spisové služby.
Při řízení vnitřního pořádku státu musí být jasným lídrem ministerstvo vnitra, které se musí aktivně angažovat ve všech činnostech a úkolech vyplývajících z kompetenčního zákona (pro kraje – krizové řízení, cizinecká problematika, spisová služba, informační systémy, digitalizace…), ochrana obyvatelstva (příprava na ochranu, nouzové ukrytí obyvatelstva…).
V rámci krizového řízení je nezbytné stanovit jednoznačnou působnost a odpovědnost pro ministerstvo vnitra a hasičské záchranné sbory (novelizovat a rekodifikovat krizové zákony, rozšířit typové plány v kontextu nových hrozeb (např. hackers, pandemie…) a přizpůsobit jim také legislativu.
V kompetenci ministerstva vnitra jsou rovněž standardy pro zajištění vnitřní bezpečnosti, kdy je třeba legislativně zakotvit roli národního bezpečnostního poradce v bezpečnostním a zpravodajském prostředí a ve vztahu k hybridním hrozbám (zajištění informačního systému státu, voleb apod.) musí být stanoveny standardy ochrany.
Bezpečnost Evropy pak začíná a končí se schopností jednotlivých států zajistit svou vnitřní bezpečnost a na otevřené vzájemné spolupráci. A v tomto kontextu je k tomu zapotřebí bezpečnostní strategie zahrnující národní bezpečnostní specifikace (např. ochrana vnitřní hranice a participace na mezinárodní strategii (spolupráce při zajištění vnější hranice Schengenu). Ale musíme se také se zaměřit na současné bezpečnostní hrozby v rámci Evropy a zajistit účast českých expertů v evropských a jiných nadnárodních bezpečnostních agenturách.
Měli bychom být nikoliv pasivními příjemci evropských nařízení a směrnic, ale aktivními diskutéry. Vnímejme předpokládané změny a možná rizika, reagujme na ně a buďme aktivní při spoluvytváření celoevropské bezpečnostní strategie!
