Tak a je to tady. Evropská komise v minulých dnech slavnostně představila nový pro-imigrantský systém. Tento systém má formálně nahradit předešlý mechanismus migračních kvót, který (naštěstí) fungoval jako motor bez oleje. Jen pro připomenutí. V roce 2015 ČR byla v Radě EU přehlasována většinou členských států a byla povinna přijmout 1 591 migrantů. ČR přijala „jen“ 12 migrantů, přičemž dle orgánů EU ČR tímto porušila právo EU.
EU po mnoha letech vynucování pochopila, že migrační kvóty jsou minimálně v rámci V4 neprosaditelné. Místo toho, aby na tento šílený nápad zapomněla, rozhodla se na to jít jako u každého návrhu, jenž nemá potřebnou podporu – změnit formu, zachovat obsah. Tato taktika se jí už několikrát osvědčila, např. u odmítnuté Smlouvy o Ústavě pro Evropu, kterou nahradila obsahově téměř stejná tzv. Lisabonská smlouva.
Nový azylový systém má být založen na tzv. „povinné solidaritě“. Už samotný název je učebnicovým příkladem oxymóronu. Solidarita ze své podstaty musí být přece vždy dobrovolná. Jedná se tak o podobný protimluv jako je „omezená suverenita“ nebo „dočasný pobyt sovětských vojsk“. Co se týče nastavení tohoto systému, členské státy mají na výběr. Buď budou přijímat migranty, anebo budou organizovat jejich vyhošťování ze zemí, kam tito migranti přišli. Na první pohled se tedy zdá, že nás nikdo nenutí k přijímání migrantů. Jedná se ale o zákeřnou past. Pokud se totiž danému státu nepodaří do 8 měsíců migranty vyhostit, musí je přijmout na své území. Netřeba moc zdůrazňovat, že je velmi obtížné migranty do země jejich původu vyhošťovat. Ať už díky tomu, že daná země tyto výtečníky zpátky nechce, nebo díky tomu, že zkrátka není zřejmé, ze které země migranti dorazili. Paradoxně by nás tak nový azylový systém nutil přijímat mnohem více migrantů, než bylo povinné na základě původních migračních kvót, jelikož na rozdíl od nich nový mechanismus neobsahuje maximální limit přijímaných migrantů.
Koncept „povinné solidarity“
považuji za extrémní bezpečností riziko pro naši zemi. Proč? Stačí se podívat,
co se téměř dennodenně děje v západní Evropě, kde se rozhodli jít cestou masové imigrace. Např. na teroristický útok, který se stal před několika dny před bývalým sídlem Charlie Hebdo. Reakce otce útočníka, který řekl, že je na svého syna hrdý, taky mluví sama o sobě.
Pro nás bude důležité sledovat postoj předsedy vlády, protože si každý dokáže domyslet, jaký názor mají ministři za ČSSD, zejména Tomáš Petříček. Prvotní reakce premiéra Andreje Babiše byla silně odmítavá, avšak po osobním setkání s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou už tak kritický nebyl. Teď by byla ideální příležitost navázat standardní anti-Babiš negativní kampaní, ale touto kartou Trikolóra nehraje. Osobně pevně věřím, že premiér celou věc opět přehodnotí a vrátí se k hlasité kritice konceptu „povinné solidarity“. V tomto smyslu se spíše děsím přístupu jiných parlamentních stran (TOP09, KDU-ČSL či Pirátů), které se svojí afinitou k přijímání migrantů vůbec netají.
Spor o nový azylový systém EU není standardní de facto nevinný střet pravice vs. levice, nelze srovnávat s diskusí o výši daňové sazby nebo o novele zákoníku práce. V případě systematického přijímání migrantů by došlo k nabourání samotné podstaty našeho státu a jeho fungování. Bohužel již nemáme ten luxus, abychom tuto hrozbu ignorovali, je nepříjemně aktuální. Proto je třeba volit politický subjekt, který má v DNA zakódovanou ochranu národních zájmů a je si vědom tohoto bezprecedentního rizika pro náš stát. Trikolóra takovým subjektem bezesporu je.
