V minulých dnech politické vody rozvířila kauza exministra dopravy, respektive Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI), jenž zadal veřejnou zakázku na provozovatele „E-shopu“ a mobilní aplikace pro elektronické dálniční známky společnosti Asseco Central Europe v hodnotě neuvěřitelných 401 mil. Kč bez DPH. Dle odborníků na problematiku je zakázka 10x předražená. Slovy klasika: „No, neberte to, když je to tak výhodné!“ Trikolóra je k tomuto postupu SFDI logicky velmi kritická, což se projevilo i tím, že naši poslanci jako jedni z mála žádali odvolání členů dozorčí rady SFDI, jelikož tento orgán nedokázal splnit svoji základní úlohu, kterou je zabránění rozkutálení peněz. Kauza má několik rovin (rovina ekonomická, politická a právní), přičemž níže zkusím stručně nastínit hlavně rovinu právní ve vztahu k předmětné zákonné úpravě.

Zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v platném znění (dále jen „zákon“), v § 29 a násl. stanovuje okruh určitých výjimek umožňující zadavateli nepostupovat podle tohoto zákona. Jednou z těchto výjimek je situace, že by zadáním veřejné zakázky došlo k vyzrazení utajované informace. Z vyjádření SFDI je patrné, že právě touto výjimkou obhajuje kontroverzní zadání zakázky. Tato argumentace je však dle mého soudu velmi slabá a v případném správním řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) neobstojí. Úřad totiž u výjimek ze zákona aplikuje tzv. restriktivní výklad, tzn. že Úřad výjimky sezná jen ve velmi omezeném okruhu případů. Nejedná se tak o všechny případy, kterých by se to mohlo zdánlivě týkat. Ba naopak, jedná se případy, u kterých je aplikace výjimky postavena najisto. V tomto smyslu SFDI výrazně nehraje do karet fakt, že zákon explicitně podmiňuje uplatnění výjimky předpokladem, že dodavatel nedokáže zajistit ochranu důvěrné povahy informací. V daném případě to však dodavatel jistě zajistit mohl (například opatřením, kterým by k daným informacím měly přístup jen osoby s potřebnou prověrkou).