Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, milé kolegyně, milí kolegové, říká se, že nejhorší, co se může stát politikovi, je, že se stane směšným. Myslím, že úplně přesně to platí také o státu. Nejhorší, co se může stát pro něj a pro jeho autoritu je, že se stane směšný. Že se svými kroky natolik vzdálí od reality, od normálního života, že to bude vzbuzovat smích. Mám za to, že tady s takovým případem máme co do činění, protože já vodák jsem a to, co bychom případně schválili, by docela dobře mohlo znamenat, že takových groteskních scén se na břehu českých řek bude vyskytovat neobvyklé množství. Jen si představte tu situaci, že u toho jezu stojí hlídka Policie a k tomu jezu připlouvají vodáci. Tuší, co se bude odehrávat, vznikne tam zácpa. V nadcházejícím volebním období tady pravděpodobně budeme schvalovat nový zákon, který bude řešit, jak regulovat právě takové zácpy na vodních tocích. Anebo, a to je možná ještě jímavější představa, se budou odehrávat ty hlídky přímo na člunech, v pramicích a v lodích. Také nepředstavitelná záležitost přece pro normálního člověka. Fascinuje mě, kolik lidí je odhodlaných dělat svět za každou cenu stále bezpečnější a bezpečnější, až bude nejbezpečnější na celém světě.
Chtěl bych upozornit, že se běžnému životu od podstaty vymyká ta snaha udělat ho dokonale bezpečný. Prostě život nikdy dokonale bezpečný být nemůže. Stejně tak si nedovedu představit, že bychom postupně v takovém boji začali otupovat všechny hrany, na které může dítě narazit. Je to snaha naprosto utopistická. Představa, že v tom světě nebude existovat žádná hrana ve faktickém i přeneseném slova smyslu, je zoufalá. V takovém světě bych být nechtěl. Tak proto také prosím, nenechávejme se opít představou dokonale bezpečného života, který máme prostřednictvím zákonů zajistit.
Moje druhá poznámka směřuje k podpoře pozměňovacího návrhu poslankyně Jany Krutákové, který vypouští ze seznamu dopravně významných vodních cest dolní tok Berounky. Chci se opřít o stanovisko celé řady obcí a měst na dolním toku, které jasně řekly, že svoji představu o tom, jak se bude jejich bezprostřední území vyvíjet, jak se bude dařit městům a obcím upravovat celé to údolí, se prostě vylučuje s představou cesty vodní, která by byla využívaná průmyslově. A pokud máme někoho poslouchat, tak jsou to v tomto směru určitě samosprávy, které do úprav toho údolí budou nepochybně v nadcházejících letech vkládat mnohem víc prostředků a mnohem víc budou mluvit do toho reálně, mluvit do toho, jak se to samotné údolí bude rozvíjet. A tady slyšíme od všech těch představitelů, dokonce hlavní město Praha, městské části v tom smyslu podepsaly memorandum, které hovoří o tom, jak by se mělo rozvíjet to území soutoku Vltavy a Berounky, celé to širší území. A to opravdu odporuje představě vodní cesty a tomu, co by v souladu s tou představou Ministerstva dopravy mohlo nebo mělo vznikat.
A pak tu platí ještě jedna věc. Ten vodní tok je samozřejmě také jednou z nejkrásnějších přírodních scenérií. My jsme před lety založili tradici čištění Berounky právě proto, abychom to koryto a zážitek lidí z toho, že přijdou do kontaktu s Berounkou, udělali krásnější, tak představa, že najednou do toho bude stát vstupovat aktivitou, která směřuje bohužel v tomhle případě přesně opačným směrem, se mně příčí. A volám každého, kdo někdy na Berounce byl nebo se po ní plavil, zná ji tedy dobře, nebo navštívil místa kolem samotné Berounky, tak aby se postavil za ten pozměňovací návrh, protože v tomhle případě je to opravdu hlas zdravého rozumu a zároveň hlas každého, kdo má Berounku a přírodu v okolí Berounky alespoň trochu rád.
Děkuji za pozornost.
