já se budu snažit volit nekonfrontační tón, i když se mně chce říct, že v některých ohledech promeškal pan kolega příležitost mlčet. Když se podíváme na ony slevy, tak rozhodnutí předchozí vlády - slevy 75 %. Kolik nachystala ta předchozí vláda v původním návrhu rozpočtu s tím dramatickým schodkem na slevy peněz? Dvě a půl miliardy korun. To je realita. Bylo jasné a byl to konec konců závazek, se kterým jsme dopředu seznámili všechny voliče, že slevy musíme změnit, že ta podoba, kterou schválila předchozí vláda, je neúměrná, je nadbytečně velkorysá i ve smyslu porovnání s jinými státy okolními, které jsou dostatečně sociálně citlivé a snaží se veřejnou dopravu podporovat.
Zároveň jsme hledali řešení, abychom naplnili i jeden z našich důležitých prioritních příslibů, totiž podporovat veřejnou dopravu. A ten návrh, se kterým jsme přišli a se kterým počítá rozpočet, je snížení na 50 %, což odpovídá mimochodem mnoha podobným modelům slev v městech v České republice, odpovídá to zvyklostem mnoha evropských států a je to v každém případě mnohem uměřenější a zároveň s patřičným aspektem podpory veřejné dopravy a opatření, které prostě si zachovává svůj důležitý sociální rozměr. To tam všechno je. Ale postrádá to tu rozhazovačnou politiku předchozí vlády. A řekli jsme ano, pro nás je důležité jít cestou rozumných úspor a zároveň zachovat patřičné investice. A to se opravdu v tom programu naplňuje. Ptáte-li se, jak je to tedy přesně s onou úsporou v oblasti slev, tak aby bylo jasné, v době, kdy předchozí vláda formovala návrh rozpočtu, tak už v té době stát v loňském roce i s tou zátěží epidemie vydal na slevy přes 3,2 miliardy korun. Celkový výdaj za loňský rok byl 3,8 miliardy korun. Dá se tedy očekávat, že pokud se epidemiologická situace změní v letošním roce, tak to bude při tom zachování 75 % nejméně 4 miliardy, ale spíš mnohem více, protože je možné očekávat, a tak by měl vypadat hospodárně uvažující ministr financí při přípravě rozpočtu, že se vrátíme na to číslo z roku 2019, kdy se jezdilo hodně a tehdy stát zaplatil 5,8 miliardy korun.
Tedy my s tou změnou, se kterou přicházíme, reálně předpokládáme při častějším užívání veřejné dopravy, menších restriktivních opatření z důvodu epidemie, že bychom se po té změně slevy dostali na 4 mld. korun. Proto koncipujeme tu úsporu přirozeně zhruba v tom rozsahu 1,8 mld. korun. Tam, kam jsme schopni dohlédnout. A pokládám to opravdu s veškerou vážností i s odezvou dopravců, ale i skupin, které hájí zájmy lidí třeba v sociálně obtížné situaci, že tohle je krok přijatelný a že to je krok, který s sebou nese i nezbytný aspekt sociální a aspekt podpory veřejné dopravy.
Co jsme udělali navíc a pokládáme to za velmi správné i po podnětu Olgy Richterové, dosáhnout toho, abychom zaměřili pozornost adresně k těm, kteří to nejvíce potřebují. A z toho předchozího systému slev vypadla skupina invalidů ve třetím stupni invalidity. Proto dáváme dohromady koncept, který by, pevně doufáme už v polovině roku, mohl otevřít padesátiprocentní slevu i této skupině a vnímáme ten posun adresnosti jako další důležitou přednost změny, se kterou přicházíme v oblasti slev v dopravě.
Ta druhá otázka, která se týkala oněch investic, platí totéž, co jsem předesílal na začátku, no, kéž by to bylo tak, že v tom původním návrhu rozpočtu se se všemi těmi věcmi počítalo, že tam byla rekonstrukce nádražní budovy v Teplicích, že tam byla modernizace trati Lanžhot - Kúty, že tam byla celá řada dalších připravených věcí. Nicméně pravda je taková, že nebyla. Prostě nebyla. A v okamžiku, kdy před námi byl úkol opravdu udržet výši investic, museli jsme vycházet z toho původního návrhu, ne z návrhu, který možná měl někdo v hlavě, ale nenapsal ho na papír. Takže nebylo jasné ve výsledku, kolik že by bylo potřeba peněz na všechno, co se kde slíbilo nebo co se kde lehkou rukou nakreslilo. A ten náš přístup opravdu odpovědný spočíval v tom, nesáhnout na nic, co v tom rozpočtu jsme mohli číst jako investice. A ano, je teď před námi úkol tam, kde to je nezbytně nutné, jako je případ modernizace železniční trati Lanžhot - Kúty, kde slovenská strana bude zvyšovat nivelitu mostu, a pokud my bychom s tím nespojili naši investici, tak by tam ty vlaky trochu skákaly, asi půl metru. To si prostě nemůže nikdo dovolit, ale znovu zdůrazňuji, tahle investice v tom původním návrhu rozpočtu s dramatickým schodkem přes 370 mld. korun nebyla.
A teď se budeme snažit jak jen to půjde případy podobné té modernizaci trati na Slovensko nějak vyřešit. A je to věc, se kterou se prostě bude muset vláda popasovat a takových věcí je před námi celá řada.
Ale aby bylo jasno, jak je to opravdu poctivě řečeno s těmi investicemi. A proto říkám s veškerou vážností a s naplněním důležitého slibu vlády, že nesnížíme investice a nesnížili jsme je ani o korunu. A pokud budete vy, vaším prostřednictvím, paní předsedající, či pan exministr Karel Havlíček kritizovat to, že na ty plánované investice nejsou peníze, tak prosím, směřujte tu kritiku také sami k sobě.
Poslední poznámka, jak jsme se dokázali vypořádat s nezbytnými úsporami v oblasti běžné údržby a oprav na silnicích a na železnici. Nezastírám, že to opravdu bude těžký rok. Bylo by neférové říct, že to vlastně jako je snadno zvládnutelná záležitost, že překonáme ten rok a půjdeme dál. Nicméně pokud i celý ten resort měl opravdu v tom přinést nějaké řešení pro snížení schodku, tak to je přesně podobná úvaha, kterou dělají domácnosti s veškerou odpovědností, když řeknou, co si můžou dovolit ve svých úvahách třeba posunout o jeden rok. A ubezpečuji vás, že jsme si vědomi toho, že i údržba má mít svůj cyklický program, aby tam nedošlo k propadu, který pak zaplatíme třeba větší částkou. Jsme si toho vědomi a tohle prostě bude věc, se kterou se budeme muset popasovat a pro příští léta budeme muset finančních prostředků tam zpátky najít víc.
Pro závěr. S plnou vážností říkám, že rozpočet resortu dopravy naplnil všechno, co předpokládá vládní program - zachování investičního tempa, nezkrácení jediné koruny na investice, úspory tam, kde jsme to naznačili a přitom zachování podpory veřejné dopravy, zachování sociálně citlivého systému, který se navíc mnohem víc blíží tomu, co funguje v jiných evropských státech. A k tomu zájem ušetřit do budoucna finanční prostředky a zlepšit kvalitu života lidí tím, že se bude víc digitalizovat. To jsou základní body, které jsme přenesli i do toho úsporného rozpočtu a troufnu si tvrdit, že to je návrh, který se vypořádal se ctí s celou řadou vážných problémů a že to, co tam opravdu i tu bolavou úsporu představuje v oblasti údržby, že prostě budeme muset zvládnout. Neexistuje jednoduchých receptů, neumíme si vykouzlit další miliardy navíc a v rámci možností je to opravdu rozumná varianta, jak zároveň nevytvořit problém do budoucna a zároveň zajistit nezbytnou úsporu.
Díky za pozornost.
