Přesto hned druhý den po dalajlámově vystoupení vydali prezident Zeman, předseda vlády Sobotka, předseda Senátu Milan Štěch a předseda Poslanecké sněmovny Jan Hamáček společné prohlášení, ve kterém chtěli „zdůraznit, že naše země při naplňování své dlouhodobé politiky vůči Čínské lidové republice vychází z principů strategického partnerství mezi oběma zeměmi a ze vzájemného respektu ke svrchovanosti a územní celistvosti Čínské lidové republiky, jejíž je Tibet součástí“ a že „aktivity některých českých politiků nejsou výrazem změny oficiální politiky ČR“. Motivací byla zřejmě snaha uklidnit Čínu ještě dřív, než se stihne naštvat.
Není to poprvé, kdy čeští vrcholní představitelé ujišťují Čínu, že se chceme kamarádit s ní, a ne s dalajlámou – obvykle s vysvětlením, že čínský trh je pro nás zkrátka důležitý a není taktické si jej rozhněvat. Avšak představa, že setkání českého ministra kultury s tibetským duchovním vůdcem bude mít za následek ekonomické sankce ze strany Číny, je zcestná – jak jsem uvedl na začátku tohoto článku, zkušenosti s výhružkami Číny za setkání s dalajlámou má mnoho států, avšak ve většině případů zůstane jen u výhružek. Asi nejsilněji pocítil hněv Číny někdejší britský premiér Cameron, kterému Čína za jeho osobní setkání s dalajlámou zakázala v roce 2012 přibližně na rok vstup do země. Během tohoto období však paradoxně čínské investice ve Velké Británii čtyřnásobně vzrostly a britský export do Číny vzrostl o 13,4 %[1]. Dopady tzv. „Efektu dalajláma“ na mezinárodní obchod se zabývala studie Andrease Fuchse a Nilse-Hendrika Klanna z roku 2011 – autoři v ní analyzovali export do Číny ze 159 zemí v letech 1991 až 2008 a vliv, který na export mělo přijetí dalajlámy v těchto zemích. Ze studie vyplývá, že přijetí dalajlámy skutečně mělo za následek mírný pokles exportu (ve sledovaných zemích šlo průměrně o 8,1 % či 16,9 % – v závislosti na použité výpočetní metodě), avšak k poklesu došlo pouze v případě, že se s dalajlámou sešla hlava státu či předseda vlády (nikoliv níže postavení představitelé (jako je třeba ministr kultury)), negativní efekt vždy vymizel do dvou let od setkání a týkalo se to pouze období vlády Chu Ťin-tchaa.[2]
Je tedy pravdou, že kdyby se dalajláma sešel s prezidentem či premiérem, mohlo by to mít za následek pokles českého vývozu do Číny, avšak je třeba mít na paměti to, že čínský trh je velice pragmatický a přes výhružky a nelibost bývá reálný ekonomický dopad, když k němu vůbec dojde, minimální a především krátkodobý.
Neustálé ospravedlňování přehlížení porušování lidských práv a útlaku etnických menšin nejen v Číně potřebou udržet si přístup na tamní trh se tak zdá být argumentací do značné míry zcestnou. Ale i kdyby ne – business přece není víc než lidská práva a my bychom se neměli bát přijímat dalajlámu či třeba prezidentku Světového ujgurského kongresu Rebiju Kadírovou – mezinárodně koordinovaným postupem v těchto otázkách navíc může být dosaženo nejen eliminace negativních ekonomických dopadů na země, které duchovní či politické lídry v nemilosti Číny přijmou, ale snad také postupné změny v čínské lidskoprávní politice.
Na závěr si dovolím připomenout, že vývoz do Číny tvoří přibližně 1 % českého exportu.
[1]Viz např. http://www.independent.co.uk/news/uk/politics/david-cameron-must-apologise-for-meeting-dalai-lama-to-restore-diplomatic-relations-with-china-8606341.html.
[2]Viz http://wwwuser.gwdg.de/~cege/Diskussionspapiere/113.pdf.
