Vliv Evropské unie na domácí dění se neustále podceňuje - přispívají k tomu v hojné míře média, která informují pouze o tom, že Tuzemák (který nemá s rumem nic společného) se nesmí nazývat rumem a pomazánkové máslo (které nemá s máslem nic společného) se nesmí nazývat máslem. A jelikož na takové "euronesmysly" český volič slyší ("Fando, nakopni šedesátiwattový žárovky, nalej štyry rumy a do každýho panáka přihoď lžičku pomazánkovýho másla, ať to tomu Bruselu natřem'!"), vzdouvá se vlna politických stran a hnutí, které na těchto margináliích staví celou svou kampaň. Z nejtemnějších hlubin populistických vod bylo vyloveno také téma údajně vznikajícího evropského chalífátu a nastupující nadvlády mohamedánů. Zde opět sehrávají svou úlohu média, která islám ráda redukují na islamismus a více než jednu a půl miliardy muslimů na příslušníky al-Káidy (na druhé straně o fundamentálních křesťanech páchajících bombové útoky na potratové kliniky se nedočtete). Výsledkem je, že z evropských států je strach z islámu v České republice zdaleka nejsilnější (http://goo.gl/7kWCBI) - ani obyvatelé těch zemí, které mají s muslimskými imigranty přímou zkušenost (narozdíl od ČR, kde je imigrace minimální) a které jsou tu často uváděny jako odstrašující a hrozivé příklady toho, jak je islám pro Evropu nebezpečný, nemají z islámu zdaleka takový strach, jako Češi. Na tomto iracionálním strachu opět parazitují různá populistická hnutí a strany, a člověk se tak musí leknout, když pustí televizi a vyskočí na něj Volfová v čádoru nebo imigrant hřímající proti přívalu imigrantů.

Hrozí tak, že k volbám přijdou jen ti voliči, kteří se na populistickou a xenofobní notu chytí - ostatní zřejmě o volby do EP nemají zájem, neví o jejich významu (nebo dokonce o volbách samotných), případně je bojkotují. Volební účast v ČR v roce 2009 činila ani ne 28 % a letos se očekává účast ještě nižší. Evropský parlament je vnímán jako zbytečná instituce, která neustále jen něco nařizuje - lidé si neuvědomují, že "ten zlý Brusel" není někde tam venku, ale tady - že Češi v něm mají své zástupce, kteří se na rozhodování podílí (nebo by alespoň měli), a že se v něm nerozhoduje jen o pomazánkových máslech, ale o věcech, které nás významně ovlivňují v každodenním životě. Proklínané evropské fondy umožňují v ČR stavět školy, budovat výzkumná centra, opravovat a chránit přírodní a kulturní památky, podporovat místní zemědělce, budovat infrastrukturu, podporovat kulturu a vůbec rozvíjet Českou republiku a její společnost. To, že evropské fondy a dotace v ČR nejdou vždy tam, kam by měly jít, rozkrádají se a staví se z nich golfová hřiště papalášů, případně je nejsme schopni vůbec načerpat, je jen chybou českých politiků a tím pádem nás, českých voličů. Jednoduše řečeno - není to tak, že Evropská unie nefunguje - to my neumíme fungovat v Evropské unii.

Důležitost voleb do Evropského parlamentu však netkví jen ve významu místním - svým hlasem totiž nerozhodujeme jen o tom, kdo bude v EP zastupovat Českou republiku, ale také o celkovém dalším směřování Evropy - ten hlas nedáváme jen národním stranám, ale celoevropským frakcím, k nimž se tyto strany v EP připojí. Letos poprvé máme navíc svými hlasy také možnost ovlivnit, kdo se stane příštím předsedou či předsedkyní Evropské komise.