Současná evidentní krize evropského integračního procesu nás opakovaně nutí k tomu, abychom si rozmysleli, jak s unií dál. Proto vítám Bílou knihu a mám ke zde uvedeným bodům též svoje komentáře. Těžko můžeme dále postupovat podle bodu 1, pokračování v dosavadní praxi. Tato varianta neřešení efektivně aktuální problémy kontinentálního rozměru, bezpečnost, změnu klimatu, protože jen jejich společné řešení je efektivní. Jako příklad uveďme terorismus, kdy jistě pochopíme, že náš samostatný postup coby ČR zde nemůže být dostatečný.
Na globální problémy není možné hledat lokální řešení. A je tedy třeba agregovat naše síly a hledat efektivně společná řešení. Občané právem od organizace kontinentálního rozměru, jako EU je, očekávají, že tyto problémy vyřeší. Proto tolik výkřiků, že EU selhala při řešení migrační krize. Ale uvědomme si, že členské státy nepředaly EU odpovídající pravomoci a že i politici nemají odvahu toto komunikovat směrem k veřejnosti. Namísto toho se schovávají za EU, čímž samozřejmě dále oslabují důvěru občanů právě v EU.
Jsme tedy v začarovaném kruhu, z něhož alibisticky těží ti, kdo unii pouze kritizují, aniž by jasně řekli, jak postupovat dál.
Je ale třeba důsledně vyžadovat to, aby také EU respektovala při hledání řešení zásady víceúrovňového vládnutí, tedy národní úrovně, včetně úrovně národních parlamentů.
Druhá varianta, tedy dvě redukce EU na pouhý jednotný trh, pro nás již dnes také není řešením. Tento scénář totiž neřeší rozpor mezi očekáváními občanů a rozdělením pravomoci mezi EU a členské státy při řešení aktuálních problémů, migrace a bezpečnost. Tím by se snížil vliv EU ve světě a znamenalo by to odklon od multilateralismu v zahraničně-politické oblasti.
Scénář vícerychlostní Evropa, kdy státy, které chtějí, dělají více, bychom měli chtít, pokud budeme v té nejvyšší rychlosti, to proto, že vzhledem k naší ekonomické závislosti na eurozóně chceme ovlivňovat pravidla, kterými se tak jako tak budeme muset řídit. Může to být pro nás i bolestivé, musíme být totiž připraveni na to se řídit nadnárodní metodou rozhodování se všemi důsledky. Mimo jiné přijmout, že občas budeme přehlasováni. Naše země se nachází uprostřed Evropy, je to tranzitní země s 2 % obyvatelstva unie, s 1,8 % rozlohou EU.
Ekonomika je závislá na exportu do zemí EU, zisky z něj tvoří 1/3 HDP a utváří 17 % zaměstnanosti. Proto máme mít bytostný zájem na fungování EU. Ke scénáři 4 – dělat méně, zato efektivněji – říkám ANO. Znamená to revizi katalogu pravomocí svěřených EU. Vše bychom měli směřovat k tomu, aby unie byla občanům srozumitelnější. Jde to obecně ale složitě.
Je lehké vyřvávat do světa, jak a co dělá EU špatně, a to tím spíš, když sami nenabídneme alternativu. Horší je již to s těmi konstruktivními, alternativními návrhy na její další fungování.
Nejsem přesvědčena o tom, že existuje jen naše plné a nekritické členství na straně jedné a czechit na straně druhé. Proto se mi tento scénář líbí nejvíce. K pravomocem EU, které mohou být podle mě zbytné, patří například vybrané aspekty regionálního rozvoje, problematika veřejného zdraví, některé oblasti zaměstnanosti a sociální politiky nebo ty, které nesouvisejí s jednotným trhem, ale i společnou zemědělskou politikou.
Zde je však otázkou to, nakolik se členské státy shodnou na tom, které pravomoci EU je třeba odstranit. Taková revize nutně neznamená novelizaci smluv, což si nepřeji, šlo by jen o rušení sekundárních unijních aktů, nařízení, směrnic, rozhodnutí.
Scénář 5 – dělat mnohem více společně – je podle mě dnes politicky obtížně průchozí. Je to do značné míry paradox, protože pokud chceme například uspokojit očekávání občanů na unii směrem k bezpečnosti, pak je to vlastně jediná realistická a zároveň pro ČR přínosná cesta vpřed. Ideální varianta podle mě není mezi uvedenými scénáři popsána. Pro mě je to varianta 4 – dělat méně, zato efektivněji.
Chceme v některých oblastech dělat více, ale nevylučujeme, že také některé oblasti spolupráce by mohly být potlačeny. Chci, aby naše země byla východní částí západu a ne západní částí východu. Unie je samozřejmě za stávajícího počtu členů velmi těžce řiditelná. To zde nikdo nepopírá. Přesto ale apeluji na to, abychom pracovali na tom, jak její činnost zefektivnit, nikoliv ji destruovat. Věřím, že Bílá kniha bude impulsem k těmto aktivitám.
Děkuji za pozornost.
