A proč jsem ráda, že paní senátorka Šípová a ostatní, kdo měli ty tendence také pomáhat hlavně sociálním službám v tuto chvíli, proč jsem ráda, že jste stáhli ten svůj pozměňující návrh zákona. Myslím si totiž, že teď jsme skutečně v bodu zlomu, kdy ty organizace vedle sebe šly tři roky a budeme muset hledat opravdu tu novou platformu i na ty nové pracovní pozice a já budu velmi šťastná, když budou vznikat rovnocenné multidisciplinární týmy, které tady postrádáme třeba při posuzování zdravotního stavu, při přidělování dětí třeba do pěstounských péčí. Zjistila jsem, že zatím tyto týmy fungují jenom v hospicové péči, takže už je tady máme, a to je ta příležitost, to jsou ty tři roky, abychom nezakonzervovali to, že tedy pořád ty dvě oblasti, ta zdravotní a sociální, půjdou někam, protože je to velmi jednoduché. V tuto chvíli zdravotní část má nasmlouvané peníze s pojišťovnami a financování je zajištěné. A v tuto chvíli, protože je to evropský projekt, tak ty peníze má zajištěné ta sociální oblast. Ale ta je nemá omašličkované a za další dva roky už by ty peníze, protože nyní navazují na evropský projekt, prostě nebyly. A myslím si, že tato příležitost je tady nastavena na dobu tří let a dokonce jsem takový optimista, dívám se směrem doleva na paní senátorku, že si myslím, že by se to dalo stihnout totiž dřív, protože my tady fungujeme v něčem, co si všichni chválí. Jak sociální služby, tak nemocnice, ale my vlastně hledáme to dohromady, co tady v této zemi prostě neumíme to zdravotně sociální pomezí najít. Kritizovali jsme to i v Národním plánu obnovy, takže beru to jako šanci a nechci zakonzervovat ty dvě vedle sebe, protože si fakt myslím, že ty sociální služby by z toho za chviličku odpadly. To, že to může někde fungovat a funguje v Čechách mimo tuto transformaci, tak to už nám dokázali osvícení psychiatři po různých místech v republice. Mohu se pochlubit, že v Pardubicích takové centrum máme, protože psychiatr si založil svoji sociální službu a už tam funguje jako jedna z těch neziskovek 30 let vedle té nemocnice, a to jsou těch pár, které by nebyly ani tímto zákonem ohroženy, i kdybychom ho přijali, protože ty už fungují. Ale není to virové, musel přijít ten evropský projekt, který toho fénixe z popelu zvedl a začal skládat, protože si myslím, že je ta perspektiva, že my to vlastně občané, politici, obyvatelé této země a této planety, potřebujeme, protože my v tomto koutě světa se máme strašně dobře hmotně, ale jsme nemocní, jsme léčeni. A ta latentní nemoc, ta špička toho ledovce, jsou právě psychiatrická onemocnění. S těmi léky vypadáme všichni krásně, nalupeme tam něco, co není vidět a jdeme do toho, viďte. A my nechceme být v nemocnicích. My nechceme být ani v těch nových nemocnicích. Pan doktor na mě gestikuluje, nevím, jestli už je to na mě vidět, omlouvám se. Takže můj povzdech nad resortismem, který mohl zabít psychiatrickou transformaci a odchytili jsme ho a chci panu ministrovi poděkovat, že naslouchal, ale já si tedy s dovolením myslím, že takhle se měly ty dva resorty bavit předtím, abychom my tady nemuseli ta salta zběsilá dělat, a byla asi tak zběsilá, že nám ani vlastní členové našeho výboru nevěřili, že to myslíme opravdu a že s tím ministerstva souhlasí. A to byla taková rychlost. Ale pro mě je to tak citlivé téma, že jsem prostě ty radary vyslala a pan ministr byl tak laskav, že to vzal do svých rukou, protože nevím, jak bychom zase s vašimi kolegyněmi a lékařkami, které zase hájí jenom to zdravotnictví, to zvládli. Vy když jste dal ten pokyn, tak už prostě ta legislativa jela. Pánbůh zaplať, je to pro naši reformu, je to pro nás všechny, ale ten resortismus nám tady zabíjí mnoho dobrých myšlenek a vzdychám. Děkuji za pozornost a věřím, že ty naše četné pozměňováky, a to ještě tedy, pane ministře, si dovolím prostřednictvím pana předsedajícího. Když jsem viděla ten návrh, který se tedy hemží, jak se zdá podle pozměňujících návrhů chybami jak Indický oceán rybami, i vy opravdu budete garantovat, když tady přijmeme těch asi 102 pozměňováků, že se to v té PS přijme a skutečně nezabijeme tu sociální nebo řekněme psychiatrickou reformu, protože ještě toto hrozí. Tady je těch pozměňováků, kterým se skláním a nebudu také nikomu říkat, co má nebo nemá, ale bojím se o osud toho zákona, díky těm mnoha pozměňovákům, které slyším od kolegyně Dernerové, že je to všechno s ministerstvem laděno. Tak ještě jenom tato obava, protože pak už nevím, jak bychom to zachraňovali, kudy. Děkuji za pozornost.