Na problémy, spojené například již jen s plánovanou studií ekonomického hodnocení tohoto projektu, jsem již několikrát poukazovala.
V loňském roce jsem proto podnikla pracovní cestu do Německa, kde mají s využíváním řek pro lodní dopravu i výstavbou plavebních kanálů bohaté zkušenosti.
Chtěla jsem se zde dozvědět, jak se právě Němci staví k plánu českého ministerstva dopravy na stavbu tohoto projektu.
Odpovědi německých expertů byli v tomto ohledu jasné: nákladné investice do rozvoje Labe jako vodní dopravní cesty považují Němci za ekonomicky neefektivní a rozhodně českou stranu nijak nepodporují ve výstavbě kanálu Dunaj-Odra-Labe. Pro Němce je navíc takřka 300 km toku Labe od státních hranic k Magdeburgu naprosto nerentabilní. Úpravy Labe, zejména zvýšení ponoru na alespoň 2,5 metrů, by museli navíc platit ze svého, což je pro ně dnes nepředstavitelné. A proti zintenzivnění vodní dopravy na Labi je i německé obyvatelstvo.
Říční doprava v Německu patří co do objemu k největším v Evropě. Říční dálnicí je v Německu dolní tok Rýna, na kterém se přepraví ročně 150 mil. tun nákladu.
Oproti tomu na Labi od Magdeburgu po hranici s ČR pouze 0,46 mil. tun. Tento poměr dává jednoznačnou informaci jak o ekonomice dopravy, tak o prioritách německé vlády.
Němci mají dlouhodobě propočítáno, že rentabilní vnitrostátní vodní dopravu lze provozovat pouze, pokud vodní cesta umožňuje proplout lodím s ponorem 2,5 metru. Od 60. let minulého století proto na tuto hloubku upravují své kanály. Labe v Německu od našich hranic po Magdeburg dnes neumožňuje ani ponor 1,6 metru, což je důvod tak nízkých objemů přepravy. Řeka Labe se navíc dlouhodobě potýká s úbytkem vody, což situaci této vodní cesty ještě více komplikuje. Upravit téměř 300 km toku Labe v Německu je absolutně ekonomicky nerentabilní, Němci by tuto stavbu, na rozdíl od nás, museli platit ze svého a zásadnější stavební úpravy na řece naráží na silný odpor veřejnosti.
Mám potvrzeno, že německé ministerstvo dopravy nejen, že samo aktuálně nechce vylepšovat splavnost Labe, ale nemá v plánu ani podporovat projekt kanálu Dunaj-Odra-Labe. Samozřejmě, že pak jistě nebudou podporovat ani získání dotace na stavbu kanálu ze strany EU prostě proto, že nevěří v účelnost vynaložených investic do rozvoje této dopravní cesty. Názor zastánců stavby kanálu o tom, že se jedná o významnou dopravní tepnu, z níž budou profitovat právě i Němci, je tím zcela lichý. Pro koho se pak kanál má stavět, za jaké peníze a jak moc velký význam má tento kanál mít pro vodní obchodní dopravu ČR a sousedních zemí, je mi tak záhadou.
Debata o splavnosti Labe byla již několikrát probírána i v Evropském parlamentu. Zde vidíme v nařízení 1315/2013 ze dne 11. prosince 2013, o hlavních směrech Unie pro rozvoj transevropské dopravní sítě, potvrzení toho, že Němci na Labe příliš nesází. Po proudu Labe až do Magdeburgu chybí přístavy evropského významu, dokonce ani Drážďany zde s tímto statutem nejsou uvedeny. Je pak poněkud úsměvné, že Praha, Lovosice, ale i Ústí nad Labem za přístavy tohoto typu označeny jsou. To bohužel je v přímém rozporu s realitou a se strategiemi německé strany, která tímto směrem evidentně navíc nechce do budoucna ani investovat.
Také německá veřejnost a starostové jednotlivých obcí na Labi dávají hlasitě najevo svůj nesouhlas s případnými stavebními úpravami na řece. Argumentují vysokými náklady, které by skutečně nesly jen sami Němci, ale i zničením životního prostředí, což by mimojiné jistě citelně zasáhlo i národní park Česko-saské Švýcarsko.
Proč v případě tak obří investice, jako je kanál Dunaj-Odra-Labe, zavíráme oči před zkušenostmi ze zahraničí? Proč chceme nenávratně zasahovat do krajiny od Pardubic po Břeclav, když je jasné, že kanál bude jak ve výstavbě, tak v provozu, pouze černou dírou na peníze?
Velmi bych si přála, kdyby i díky výše uvedeným argumentům Ministerstvo dopravy od plánu projektu odstoupilo a nemrhalo tak penězi daňových poplatníků.
