Braňme svobodu internetu
Tyto řádky píši proto, že bych rád upozornil na skutečnost, že hájení svobody a demokracie vůbec není zbytečné a že ona míra,které se dnes těšíme a jíž si vážím, není automaticky jistá do budoucna. Svět, v němž my, pro které je svoboda a s ní těsně související demokracie nejdůležitější hodnotou, je totiž prakticky neustále ohrožován různorodými transparentními i netransparentními tlaky našemu nahlížení/způsobu života nepřátelskými.
Nikdy bych si někdy po roce 1989 nepomyslel, že zase přijde doba, ve které bude opět jedna z nejzákladnějších lidských potřeb, tedy svoboda ve všech svých projevech, tak fatálně ohrožena jako v posledních letech a že zdroj tohoto ohrožení bude v oblasti, ke které jsme vždy vzhlíželi s vírou a nadějí co by tradičnímu hájemství vysoké úrovně svobody a demokracie – v kulturním Západu.
„Čas však oponou trhl“ a jsme z Bruselu svědky nových a nových pokusů umlčet svobodu slova, ve Francii dochází k tak brutálním zákrokům policie vůči demonstrantům, ke kterým kdyby docházelo v Budapešti či Moskvě, byly by na předních místech zpravodajství našich „zaručeně nezávislých a vyvážených“ médií, jejichž způsob informování, spíše manipulování, dění ve světě evokuje v nás starších dobu totality neméně živě, než návrhy na zestátnění soukromého majetku.
Ale nejsou to bohužel pouze naše média, která ve skutečnosti neslouží šíření svobody a prostoru pro ni, ale právě naopak, snaží se na tyto hodnoty dnes a denně útočit, ať již formou ostrakizace a pomlouvání všech, kteří se snaží podstatu svobody, jíž jsou politické svobody, hájit, nejinak je tomu bohužel i všude jinde v místech, která byla ještě nedávno nazývána „svobodný svět“.
Samostatnou kapitolou je pak na tomto základě vznikající systém udavačů a zesilující politizace aktivit orgánů státní správy. Jejím názorným příkladem je nedávné stíhání lidí, kteří nějakým způsobem vyjádřili podporu teroristickému útoku na Novém Zélandě. Ne, v žádném případě s jejich názorem nesouhlasím, ale podstata svobody slova, lakmusového papírku míry svobody ve společnosti, je možnost beztrestně pronášet i hloupé a právě politicky nekorektní názory a nevyzývají-li ke konkrétnímu násilnému činu vůči jednotlivci či skupině obyvatel, je nepřijatelné, aby byly takovéto projevy perzekuovány. Dle mého přesvědčení se jedná o politickou perzekuci v rozporu ústavou, konkrétně Listinou základních práv a svobod.
I proto je tak důležité hájit svobodu internetu včetně svobody sociálních sítí, právě zde probíhá první linie boje za naši svobodu jako takovou stejně, jako již probíhala kolikrát v minulosti. Aktuální snahy EU nejsou nic jiného než pokračování cenzorských zákroků náboženských fanatiků všeho druhu, nacistů a komunistů jenom místo pálení knih či jejich zakazování je vyžadován boj s tzv. fake news, v jehož důsledku jsou mazány na sociálních sítích posty a názorové skupiny. Internetoví elfové jsou v tomto chápání vzornými pokračovateli Koniáše, Emanuela Moravce, Václava Kopeckého či Jana Fojtíka.
Užívám-li pojem „nepřátelský našemu nahlížení/způsobu života “ mám na mysli v zásadě dva přístupy:
a) nepřátelství k lidské svobodě a demokracii jako takové
b) nepřátelství k oné míře či onomu typu, jimiž disponujeme
U podmnožiny „a“ je vcelku jednoduché identifikovat skupiny, které svůj odmítavý postoj ke svobodě a demokracii coby základním hodnotám našeho světa víceméně neskrývají a pakliže se o nějakou kamufláž pokoušejí, dle jejich skutků a neveřejných vyjádření je jejich zařazení sem naprosto jasné. Je už pak jedno, zda pronásledují a vraždí kvůli třídní/rasové nenávisti nebo pronásledují/vraždí kvůli víře, či takovouto aktivitu fakticky podporují.
Hůře identifikovatelní jsou lidé/uskupení náležející do skupiny „b“, obzvláště nebezpeční pak ti, kteří se nacházejí na pomezí skupin „a“ a „b“. Jejich společným hlavním jmenovatelem je to, že svobodu a demokracii jako hodnoty uznávají jenom do okamžiku, pokud se jim to hodí. Jsou-li ještě v pozici, že disponují reálnou politickou mocí, může se ze dne na den projevit obhájce těchto hodnot, minimálně ve verbální rovině, v bezohledného diktátora. Typickým příkladem budiž události v Egypt., kde vojenská junta zlikvidovala uspořádání vzešlé z legitimního demokratického procesu ve chvíli, kdy se noví správci země chystali vyměnit vedení armády. Co následovalo, je známé – likvidace politických svobod, masové zatýkání a bezprecedentní udělování trestů smrti, za něž by se nemuseli stydět ani nejmasovější vrazi v dějinách.
Fakt, že existenci tohoto opovrženíhodného režimu se snaží dodat legitimitu vrcholní představitelé našeho světa – viz zde: http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_data/docs/pressdata/CS/foraff/143133.pdf
ukazuje na skutečnost, že potenciální ohrožení našich hodnot nemusí nutně přicházet zvenčí – od režimů typu KLDR, Kuba či radikální islám, ale může mít původ ve stávající nedotaženosti instalace demokracie coby automaticky fungujícího systému. Právě stávající princip fungování EU, konkrétně její demokratický deficit, v sobě skrývá značné potenciální nebezpečí našemu světu.
Existuje totiž vysmívaná/popíraná varianta, že náš svět je pouze mocnými povoleným matrixem, který skončí v tu chvíli, kdy by naše míra svobody a demokracie narazila na ekonomické zájmy skutečně mocných. Známé prokecnutí knížete Schwarzenberga o hlasování v netransparentní struktuře, jehož důsledkem bylo napadení suverénního a víceméně demokratického státu pro nás budiž varováním, že ony automaticky fungující mechanismy garantující existenci svobody a demokracie coby základních hodnot našeho světa nejsou ještě zdaleka instalovány.
Boj za tyto hodnoty prostě ještě zdaleka neskončil. Buďme rádi za to, že jediným bitevním polem v našem světě, jsou zatím stále volby. Važme si toho, není to žádná samozřejmost. Variantou k ní je Majdan a Slavjansk, mrtví a destrukce.
I sami ze své nedávné minulosti máme smutná poučení:
1. Nikdy v moderní historii nás neokupoval žádný jiný národ, ale
vždy armády sloužící nějaké ideologii s imperiálními/globálními choutkami.
2. Nezanedbatelným důvodem k okupaci
pokaždé byla míra svobody a demokracie u nás, která byla vyšší než míra svobody
a demokracie v zemi/zemích, odkud k nám přicházela okupační vojska.
3. I dnes jsou ve světě síly s globálními
ambicemi, kterým je svoboda a demokracie trnem v oku.
Abychom míru nejen svobody a demokracie, ale i státní suverenity a prosperity udrželi minimálně na současné úrovni, je nutné čas od času vzít do ruky zbraň/volební lístek a podpořit ty, kteří svobodu a demokracii mají jako základní hodnotu ve svém programu. Jak se poznají? Jednoduše, sami se jí ve své činnosti řídí! I proto v nejbližších důležitých volbách do parlamentu Evropského svazu budu volit Kláru Samkovou a její projekt.
Dělám to nejen pro naši budoucnost, ale i kvůli svému svědomí, aby mi jednou nikdo nemohl říci:„Ty si věděl, a mlčel, nekonal“
Držme si palce
