Tím však výčet poražených nekončí. Nesmíme totiž zapomenout na britský volební systém, který způsobil, že strana, která v zemi získala 13% hlasů a skončila jako třetí má pouze jednoho poslance, zatímco strana, která získala cca 5% hlasů, jich má 56. Dle mého názoru tato anomálie ilustruje nesmyslnost většinového volebního více, než výsledky kterýchkoli minulých voleb kdekoli na světě. Vždyť základem pojmu demokracie jsou řecká slova znamenající „lid“ a „vládnout“, z čehož po mém soudu vyplývá, že vláda by měla být svého druhu odrazem rozhodnutí lidu. Mám zato, že zprostředkovává-li tento odraz většinový systém, je konečný efekt tohoto zprostředkování o hodně pokřivenější, než když jej zprostředkovává systém poměrný.
Během dvou let by pak Británii mělo dle slibu staronového premiéra čekat minimálně jedno další důležité hlasování – referendum o setrvání Británie v EU či o jejím odchodu. Z výsledků právě skončených voleb, https://yougov.co.uk/#/centre se sice zdá, že referendum snad ani není nutné, že vlastně právě proběhlo, leč nenechme se mýlit. Nepodceňujme vliv a schopnosti interpretátorů produktů demokracie, mezi nimiž určitě bude hrát opět prim mediálně-výzkumný kolos, který bude na britské voliče chrlit neblahé až katastrofické důsledky britského exitu z EU doprovázené výzkumy dokládajícími, že si to snad Britové sami ani nepřejí. Bude nesmírně zajímavé sledovat, jak na tuto hudbu budou tančit britští politici, včetně staronového premiéra, jemuž upřímnost jeho slibů konání slíbeného referenda mnoho pozorovatelů britské politické scény nevěří.
Přes výše napsané je alespoň slib referenda o setrvání v EU něco, co mohou občanům Velké Británie občané ostatních zemí tohoto kulhajícího socialistického molochu převelice závidět. Britové mají totiž minimálně jeden konkrétní slib možnosti víceméně demokraticky rozhodnout vázaný na jedno konkrétní datum daný jedním konkrétním politikem. Kdo jiný to má?