Díky Slavii jsme měli i v ČR možnost se blíže seznámit s hysterií Black lives matter. Její fotbalista Ondřej Kúdela by se mnou sice určitě nesouhlasil, ale dle mého byl kontakt s realitou progresivní obdoby v minulém režimu nechvalně proslulého PŠM(pro mladší ročníky: „politické školení mužstva“, které se odehrávalo na vojně a školách) i k něčemu dobrý. Ladislav Větvička ve své velice čtivé knize Osudové setkání 1913 píše, že po totalitě nacionální a internacionální přichází na scénu totalita multikulturní, a právě s jedním jejím projevem se měla možnost u nás seznámit i široká veřejnost, která jej až dosud mohla vnímat jako svéráznou kuriozitu převážně anglosaského světa.

Cílem každé totality je revoluční změna, která jde proti přirozenému chodu společnosti. Její prosazení si kromě jiného žádá i nové kulty a rituály, přičemž jsou samozřejmě ve všech segmentech života společnosti bořeny staré kulty a odvrhovány dřívější rituály. Novým hrdinou se po vojákovi, dělníkovi či dojičce má být černoch/černoška , všimněte si, že nikoli asiat. Za cestu k jeho vyvýšení nad „sprostý“ ostatní lid je mocnými tohoto světa zvoleno poklekávání, které v žádném případě není zamýšleno jako výraz respektu, nýbrž podřízení se, a to v mnoha projevech ponižující – jistě jste zaznamenali líbání bot nové etnické elitě.

Nový režim také vyžaduje nové normy, které jsou samozřejmě v rozporu s normami stávajícími. Rovnost před zákonem v právním řádu vzala s přijetím zákonů o „rasovém podtextu“ zasvé již dávno. Za tentýž čin padají naprosto odlišné tresty. Kauza Kúdela je přelomová v tom, že v ní, alespoň podle v této chvíli dostupných informací, přestal platit další princip spravedlivého soudu – presumpce neviny. Hráč Slavie byl odsouzen, aniž by mu bylo cokoli dokázáno, výlučně na základě tvrzení jedné strany sporu.

Právě ve sportu je nespravedlivost až barbarství nastupující multikulturní totality nejvíce vidět. Jeho základem jsou totiž právě principy spravedlnosti a fair play, takže jakékoli ohýbání existujících norem a porušování pravidel je zřetelně patrné. Dochází zde ke střetu dvou zcela odlišných kultur, které jsou založeny na protikladných morálních hodnotách. Rovnost se střetává s ponižováním, faleš s dodržováním pravidel, podvod s poctivostí atd. Obstát eticky i sportovně není vůbec jednoduché. Jak se asi cítí hráči Slavie, když vidí, že se do projevu politického podvolení se totalitní praktice zapojili kromě hráčů soupeře před utkáním i rozhodčí, kteří mají dbát na to, aby se právě ona „stará“ pravidla hry dodržovala? Navíc za situace, kdy minulý rozhodčí, který klečel, přehlédl brutální zákeřný faul na Kúdelu, za který byl prasák Bale oslavován v britských masmédiích…

Neřešme vůbec, co Kúdela v Glasgow řekl, není to podstatné. Veškeré dění tam před oním jeho zkratem, do značné míry pochopitelným, bylo projevem oné nově nadřazované totality na jedné straně a podřadného postavení klubu z tzv. „střední a východní Evropy“ na straně druhé.

Zatím můžeme být rádi, že u nás je v daném směru oproti dění v zemích kdysi vychvalovaného svobodného a demokratického Západu, zejména anglosaských, normální svět založený na prověřených etických normách a tradicích ještě alespoň trochu v pořádku, ale nemylme se, finanční a mediální prostředky těch, kteří prosazují jeho nahrazení kulturou poklekávání, podřízenosti a nových rasově korektních normách, jsou téměř neomezené a aktuálně nejeví žádné známky toho, že by hodlali své snahy omezit nebo dokonce zastavit. Definitivně vyhráno ale zatím u nás nemají.  Stojící hráči Slavie i reprezentace jsou signálem, že ti, kteří brání normální svět práva, svobody a demokracie, v naší zemi poraženi ještě nejsou. Udělejme v říjnových volbách vše pro to, aby k tomu ani nedošlo.