Scénář skutečných architektů ohledně začlenění ČR do NATO se vyplnil 12. března 1999, kdy se ČR bez vyjádření občanů stala členem NATO. Se zánikem bipolárního uspořádání světa v 90. letech ukázaly USA prostřednictvím NATO svoji pravou „mírovou“ tvář nejen mnohým našim občanům, ale celému světu.
Po zkušenostech získaných našimi vojáky nejen ve válečných konfliktech na území bývalé Jugoslávie či Iráku zabředla nyní naše republika zapojením svých příslušníků armády do nekonečného konfliktu v Afghánistánu.
Sedmnáctiletá válka proti Tálibánu stála jen Spojené státy již více než 840 miliard dolarů a po Koreji a Vietnamu zažívá Amerika v Afghánistánu svůj další debakl. Překvapením se z tohoto pohledu může zdát nedávné prohlášení amerického generála zodpovědného za operace USA a NATO v Afghánistánu Austina Scotta Millera, který pro NBC News prohlásil, že válka v Afghánistánu se nedá vyhrát vojensky a mír se dosáhne pouze vyjednáváním s Tálibánem.
Komu ve skutečnosti dobrodružné vojenské výpravy slouží a jaký pohádkový zisk představují je zbytečné připomínat.
A odpověď na otázku, zda rozhodnutí o stažení našich vojáků z této mise záleží skutečně na politické reprezentaci české republiky nebo západních mocností – USA – nechám laskavě na každém čtenáři. Nejen výročí 17. listopadu k tomu přímo vybízí.
