„Nedávno jste se pasoval do další nové role – zvláštního zmocněnce pro očkování proti nemoci covid-19. Budete usilovat, aby do České republiky (stejně jako například do Maďarska) byly v budoucnu dodány i vakcíny Sputnik V, nebo budete nadále preferovat vládní rozhodnutí, která jsou politického, nikoliv odborného zájmu? Ztratila Česká republika možnost samostatného rozhodování i v této oblasti?"
Absence jakékoliv odpovědi mne nepřekvapila. Jistým signálem na „odvracení nežádoucích“ dotazů směrem k premiérovi (členům vlády) bylo i předcházející sdělení Parlamentních listů na můj výše uvedený dotaz premiérovi v tomto médiu zaslaný o pár dní dříve. Podle sdělení PL důvodem smazání mohla být neodůvodnitelnost dotazu, hromadné pokládání dotazů, případně porušení Etického kodexu vkládání příspěvků.
Poslanecká opozice přes každodenní kritiku směřující především na adresu Andreje Babiše a Jana Blatného v souvislosti s řešením otázek proti koronaviru může být ve skutečnosti s daným stavem rozhodování vlády spokojena. Premiér ve skutečnosti nehájí zájmy občanů ČR, ale zájmy evropské unie (vybraných farmaceutických společností). V opačném případě by následoval kroky maďarského premiéra Viktora Orbána, který bez ohledu na „příkazy“ EU vyjednal pro své občany dodávky vakcín z Ruska a ČLR.
Své zadání zatím úspěšně plní i „šéf čučkářů“ BIS Koudelka, kdy z tendru na dostavbu jaderného bloku Dukovan budou zřejmě z politických důvodů „odstraněny“ nežádoucí konkurenční firmy RF a Číny. Ke konci se zdárně blíží taneček kolem přesunu 10 miliard Kč pro rezort obrany. Západní zbrojařské firmy tak můžou pokračovat v realizaci zbrojních zakázek pro AČR, které jsou životně důležité pro plnění závazků armády v zahraničních misích NATO, nikoliv pro zabezpečení obrany našeho státu.
Nadále zůstává nevyslyšen požadavek na řešení otázky plnění válečných reparací Německa vůči naší republice. Na plný plyn se stupňuje protiruská hysterie každodenně rozdmýchávaná ministrem zahraničí Petříčkem.
Nad narůstajícím schodkem státního dluhu, jehož výše vzroste během tří let více než o bilión Kč (a dalším zadlužováním domácností) se zatím pozastavuje málokdo. Rotačky zabezpečující do oběhu přísun nových bankovek zatím svůj „plán plní“. Zásadní otázka, kdo a kdy splatí dluh se tak odkládá na neurčito. Univerzální odpověď navíc známe. Prý příští generace. Historie ukazuje, že existuje bohužel i jiná cesta. Ale kdo by si v relativním blahobytu současného kapitalismu připouštěl podobné myšlenky?
