Jako zatím poslední příklad lze uvést lidoveckého poslance Jana Bartošku, kterému leží v žaludku současná cesta prezidentova poradce Martina Nejedlého do Ruska, jak je zřejmé z jeho prohlášení: „Považuji to za natolik zásadní věc. V úterý začíná jednání Poslanecké sněmovny a já budu chtít zařadit tento bod na jednání Poslanecké sněmovny, protože mě zajímá, s jakým jel pan Nejedlý a tato delegace mandátem, jak vypadal protokol, s kým se měl pan Nejedlý setkat a kdo tu cestu platí.“

Ponechme stranou zda požadavek, se kterým chtějí lidovci v poslanecké sněmovně vyrukovat je z  dílny KDU – ČSL nebo se jedná o pokračování „notiček dodávaných“ přímo z Malé Strany. Jisté je, že lidovci sympatiemi k RF nikdy nehýřili, ba naopak. Neoddiskutovatelná je naopak jejich náklonost k Německu, s upřednostňováním vztahů se Sudetoněmeckým landsmanšaftem. Stačí připomenout sjezd sudetských Němců z loňského roku, který z místa za řečnickým pultem podpořil Daniel Herman a z publika mu tleskající stranický kolega Pavel Bělobrádek.

Na rozdíl od Daniela Hermana, kterému se v minulosti dostalo předání Velkého spolkového kříže za zásluhy s hvězdou jako výraz ocenění za jeho zasazování se o česko-německé porozumění a smíření, Jan Bartoška matrjoškou k Mikuláši po návratu Martina Nejedlého zřejmě obdarován nebude.

I v tomto případě ale platí, že před uskutečňováním svých „príma nápadů“ je třeba, aby si KDU – ČSL zametla před svým prahem.