Počátek slibů z kategorie předem nesplnitelných a pro mnoho občanů s odstupem času lživých jsou spojeny s rokem 1989 a hlavním protagonistou této doby  Václavem Havlem.

„ Pro mě není rozhodující, s jakým slovem jsou sociální jistoty spojovaný, ale to, jaké jsou. Já si představuji, že by měly byt daleko větší, než jaké poskytovalo to, co mnozí nazývají socialismus. Připravujeme koncept důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociální otřesy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, jak se někteří z vás obávají“.

      Kdo by neznal některou z jeho vět  dnes již legendárního  projevu z prosince tohoto roku, z doby  kdy se dohrávalo poslední dějství skvěle zrežírované divadelní hry o předání moci v tehdejším Československu a bylo potřeba „ ukočírovat“  odehrání posledního dějství.     Zvolit „správného“ prezidenta lidu!

    To naopak další z protagonistů přelomového období 20. století Václav Klaus  byl politik jiného kalibru! Vědom si skutečnosti, že majetek státu je nutné co nejdříve „předat“ do správných rukou jakýmkoliv způsobem se mu při záměrné absenci právního rámce podařilo na jedničku. Jeho výroky "Je obtížné rozlišit čisté a špinavé peníze, protože to na nich není poznat" nebo "Řešení není v ničem jiném než v důsledném zavedení tržních vztahů, jedině ty nám ukážou, kdo si co skutečně zaslouží" přesně zapadají do pokračujícího scénáře vývoje státu po roce 1989.

Rozkradení majetku v přímém přenosu proběhlo přesně podle tehdejších výroků Klause směrem k transformaci ekonomiky.  Pro mnohé občany se vzorem úspěchu stala postava Viktora Koženého,  který v rámci kuponové privatizace  připravil  akcionáře Harvardského průmyslového fondu o majetek překračující deset a půl miliardy korun.

     V současné době  i díky „úspěšné“ kuponové privatizaci můžeme  po vzoru vyspělé americké demokracie sledovat vstup dalších  oligarchů na domácí  politickou scénu. Po Andreji Babišovi, kterému vstup do nejvyšších pater politiky vyšel na jedničku a „jeho“ Agrofert  díky podílu na získávání státních zakázek  se může pyšnit svými ekonomickým růstem  vstupují  na scénu v dresech  politických  stran další  oligarchové. Za všechny uveďme  miliardáře Pavla Sehnala v barvách obnovené ODA, Dalibora Dědka za  Starosty a nezávislé či spolumajitele investiční skupiny Penta Marka Dospivy, finančně spojeného  s Robejškovou stranou Realisté.

    Pravé důvody vstupu oligarchů do politiky nechám na každém voliči. Nedomnívám se ale, že tím hlavním důvodem bude narůstající obava z možného světového válečného konfliktu, kterou sdílí stále více našich občanů.

    KSČM je jediná politická strana, která má otázku zachování míru ve svém volebním programu. Mějme tuto skutečnost na paměti, až půjdeme ve dnech   20. - 21. října k volbám !