Navázala na její vystoupení na již 46. Pražské teoreticko-politické konferenci, konané v sobotu v Praze na téma „Jednota a součinnost komunistického hnutí v boji proti antikomunismu a válečnému nebezpečí, za sociální pokrok“. J. Brar je dcerou předního britského marxisty Harpala Brara, známého u nás i díky jeho česky vydaným knihám. V komunistickém hnutí působí aktivně i další členové rodiny.
KS VB (M-L) založili před 15 lety dlouholetí funkcionáři, kteří se se stranou, zbylou po silném britském komunistickém hnutí, rozešli pro revizionistické vyprázdnění její politiky. KS VB(M-L) přikládá tím větší váhu studiu a důsledné aplikaci marxistické teorie. Hlavně díky tomu dokáže „plout proti proudu“, a být tak skutečnou alternativou i v otázkách, v nichž jiné levicové subjekty přitakávají buržoazním stranám a médiím. V Británii stále působí i „Nová komunistická strana“, založená už před čtyřmi desítkami let. A také strana, vzniklá roku 1991 z pozůstatků té, jež byla založena už roku 1920 a dlouho mívala nemalý vliv v odborech, komunální politice i jiných oblastech. Celá jejich politika se však smrskla na agitaci, aby lidé volili labouristy. Z desetitisíců někdejších členů tak oběma stranám zbyl už jen zanedbatelný zlomek. Početná zatím není ani KS VB (M-L). Svůj vliv však soustavně posiluje stanovisky, opřenými o důsledný marxisticko-leninský rozbor otázek, které si kladou britští dělníci a další pracující. Vedle svých tiskovin je šíří i prostřednictvím audiovizuálních vystoupení na YouTube. Slibně narůstá i sledovanost přednášek k otázkám marxistické teorie.
Padl i dotaz, jak je to v Británii s diskriminací žen a hnutím na jejich obranu. Zatím je, vysvětlila J. Brar, hodně ve vleku „buržoazního feminismu“, jemuž jsou problémy pracujících žen cizí. Ty berou stejně minimální mzdy jako muži. Zato i v čele mnoha zbrojních koncernů stojí ženy, které si na své pohádkové příjmy nemají proč stěžovat. Vinou levice, která už není rozhodnou opozicí, upadá i protiválečné hnutí. Demonstrací, svolaných proti účasti Británie v agresi do Iráku, se v roce 2003 zúčastnily 2 milióny lidí, víc než kterékoli akce v minulosti. Ti, kdo je organizovali, však na vládu už žádný tlak nevyvinuli. Lidé se cítí podvedeni, a nezapojují se tak už ani do protiválečných protestů.
Brexit, vysvětlila J. Brar, štěpí jak celou Británii, tak její vládnoucí třídu. Podporuje ho nejen většina pracujících, ale i menší a střední buržoazie, hlavně ve výrobním sektoru. Velkokapitál by rád výsledky referenda zesabotoval. Ne a ne se však dohodnout, má-li je rovnou prohlásit za cár papíru, anebo zvolit licoměrnější taktiku. Tahanicí, trvající už tři roky, tak odhaluje v celé nahotě sám, že „slavná britská demokracie tu je jen pro bohaté a nestranná nejsou ani média a soudy, ba ani královna“. Poznání, k němuž to přivádí milióny pracujících, otevírá dlouho nevídané pole právě komunistické argumentaci.
Poděkování za podnětné setkání patří s. Josefu Skálovi, navrhovanému do čela strany i mnoha komunisty z našeho kraje. Nejenže zajistil, aby se účasti nové generace britských komunistů na 46. PTPK využilo i besedám se stranickým aktivem v Praze, Plzni a Brně, ale po celou dobu ji provázel a besedy sám také tlumočil.