Když nás před padesáti lety okupovala vojska Varšavské smlouvy, hlavní roli v tomto paktu sehrával Sovětský svaz. Ostatní členové byli v pozici vazalů. Severoatlantická aliance funguje na jiném principu, rozhoduje se kolektivně. Je naprosto absurdní, když někdo srovnává Sovětský svaz se Spojenými státy a Varšavskou smlouvu se Severoatlantickou aliancí. Vrcholem drzosti pak je, když komunisté odmítají, že v srpnu 1968 šlo o okupaci. Toto zpochybňování historie nezaznívá z Rigy, Vilniusu nebo Kyjeva, ale především z Moskvy, případně od domácích podporovatelů Kremlu. V poslední době například narůstá počet Rusů, kteří považují okupaci Československa za “bratrskou pomoc” proti kontrarevoluci, která byla řízena kapitalistickým západem. Nebo dokonce tvrdí, že Moskva jen bránila, co bylo její.
V tomto je zásadní rodzíl mezi Ruskem a civilizovaným světem. Pokud například v Německu někdo i jen relativizuje důsledky nacismu (třeba že toto období bylo muším trusem na jinak skvělé německé historii), tak je považován za extremistu. Pro Rusy ale začala druhá světová válka až napadením Sovětského svazu. Podpora a paktování se s Hitlerem, napadení Finska, okupace Pobaltí a Polska a vraždění v Katyni, jakoby pro značnou část Rusů ani neexistovalo. Stalin je považován za jednu z největších postav historie a sám prezident Putin mluví o rozpadu Sovětského svazu jako o nějvětší historické tragédii. Bohužel se to vše odráží i v názorech na okupaci naší vlasti v roce 1968.
Moc bych Rusům přál, aby si vedle své slavné minulosti dokázali přiznat i její stinné stránky. Ruské společnosti by to prospělo. Pro nás to znamená jedno. Dokud v Rusku budou převažovat tyto imperiální názory, tak se musíme mít na pozoru. Odpustit, ale nezapomínat. Nenechat si překrucovat historii. A nevěřit kremelským trollům lži - třeba tu, že za okupaci Československa vlastně můžou Ukrajinci (ne, že by na tom záleželo, ale Brežněv byl Rus).
Ondřej Benešík, místopředseda KDU-ČSL
