Evropská unie prý jedná, ale výsledek? Povinně přijměte imigranty. A řešení příčiny? Nikde. Tedy co si neuděláme, to mít nebudeme. Zde si představme následující řešení, které samozřejmě počítá s tím, že žádný členský stát nesuspenduje základní katalog lidských práv a ani své zákonné a smluvní závazky. Za prvé a jde o bod, bez kterého se dále nepohneme, Němci musí okamžitě přestat s motivací migrantů, že je všechny přijmou (i když teď prý nepřijmou ekonomické migranty, ale to nestačí). Němci si tak berou za rukojmí všechny ostatní. Například Česká republika místo toho, aby přidala důchodcům na již dnes nedůstojných důchodech, nacpe prostředky (když nepočítám dalších deset tisíc státních úředníků..) do zajištění migrační agendy. Nás vůbec nemusí zajímat, že na to mají Němci peníze. Berou si nás jako rukojmí a je jim jedno, že jejich vstřícnost motivuje dokonce i ty, kteří by se jinak na nebezpečnou cestu do Evropy ani nevydali a zůstali v blízkosti své země, jedno zda byla zasažena válkou. Ekonomické migranty samozřejmě Německo motivuje jako světlo můru. To musí okamžitě přestat, jinak si budeme muset poradit bez Německa svojí cestou, která bohužel bude obnášet suspenzi některých mezinárodních dohod, uzavření našich hranic a volba vlastní cesty se spoluprací pouze s těmi, co budou německou bezohledností postiženi též. Toho součástí je i vystoupení z Evropské unie, pokud se sousedé rozhodnou, že nás „díky“ Lisabonské smlouvě prostě převálcují.
K tomu je potřeba se vypořádat i s výčitkami, že nás Čechy a Slováky taky na Západě přijímali, když jsme utíkali z ČSSR – nevím kde žijí, ale ať si porovnají tu spoušť za současnou imigrační vlnou a jakou spoušť napáchali Čechoslováci. A že si musíme dotace a peníze z Evropy zasloužit? Autorům takových výroků, povětšinou od reality odtrženým bruselským ouřadům, by někdo měl připomenout, že to nejsou jejich peníze, ale naše a je jen naše blbost, že je k přerozdělování posíláme do Bruselu. Česká republika a její občané nejsou fackovací panáci, kdykoliv si na to Němci vzpomenou, takže jestli chceme být solidární a skutečně plnit to, co se považuje za duch Evropského souručenství, potom musíme v první řadě s Německem přestat motivovat migranty k cestě do Evropy. Tím ale naše pomoc potřebným nekončí, ale začíná.
2. Krok druhý – příprava hraničních táborů pro zadržené migranty
Pokud se členské státy EU shodnou a vyšlou vzkaz, že už máme plno, ať nikdo už nechodí a že začneme pomáhat v místech, kde mají uprchlíci stále blízko domů, ale už se dá říct, že je tam bezpečno. Součástí toho je vybudování mobilních táborů pro zadržení nelegální migrace na hranicích každého státu s tím, že budou zajištěny základní lidské potřeby, což bude zejména teď s nadcházející zimou potřeba (samozřejmě pokud mrzne až praští, nenecháme uprchlíky ve stanech), a zároveň bychom se měli pokusit zmobilizovat příslušné správní a soudní procedury ve prospěch migrantů stejně, jako je lze zmobilizovat při řešení např. fotbalové fanouškovské kriminality, kdy v místě konání události zasednou státní zástupci, soudci a hříšníci to mají ve zkráceném řízení za pár. Uprchlíci ze zemí postižených válkou budou vděčni, ekonomičtí migranti méně. V tento moment, pokud tyto kroky začneme podnikat ještě teď na podzim 2015, jsme (ČR) stále schopni nabídnout i v evropském měřítku solidární pomoc pro potřeby řešení aktuálního počtu příchozích. Později už to tak nemusí být. Součástí řešení by pak měla být i dohoda zejména států EU na vytvoření podobného místa ideálně mimo EU, jako má Austrálie, kam by byli migranti přemísťováni, a to s celoevropskou účastí na zajištění provozu takového místa. Zlí jazykové navrhnou ostrov svaté Heleny, ale těch řešení může být více a rozhodně bude třeba mít takové místo „blízko“ vytíženým lokalitám.
3. Krok třetí – uzavření hranic nelegální migraci
Po přípravě, kterou bychom měli sesynchronizovat s okolními státy, resp. se všemi státy Evropy, ideálně i s Řeckem nebo Itálií (ale i Srbskem), zavíráme hranice nelegální migraci tak, že co je u nás si my správně a soudně vyřešíme a nikoho dalšího už nepustíme. Pokud se bude jevit nutné omezit volný pohyb osob obecně, potom půjde o dočasné řešení, než se migrace zastaví. V tento moment se počty migrantů ve státech stopnou, ale na hranicích zejména Řecka a Itálie začne vznikat přetlak. To už je ale moment, kdy se aktivuje detenční místo, kam budou migranti přesouváni po vzoru Austrálie. Rozhodně by to mělo být místo, kde je bezpečno, tedy vděčni budou ti, kterým bude zachráněn život, ale ekonomického migranta tam nenajdete. Mimo úvahy nejsou ani dohody se státy, které by migranty ochotně přijaly, ale rozhodně nepřipadá v úvahu ani Německo, ani Švédsko ani jiný evropský stát, protože platí postulát uvedený výše – buďme solidární, ne bezohlední, nezvěte sem nikoho, kdo musí procházet přes naše země a za ním jen spoušť.
V moment uzavření hranic lze očekávat vyhrocení situace. Na to je bohužel potřeba zareagovat přiměřeně agresi, ale přesto důrazně, aby ve zdrženlivosti nebyla spatřována slabost. V žádném případě není na místě jakékoliv střílení do davu, to se nesmí stát. Pokud dojde k útoku nebo ničení hraničních zábran, řeší to trestní (správní) proces končící vyhoštěním. Ozbrojené složky pak musí být velmi důsledně instruovány, aby se nenechaly vyprovokovat a zasahovaly skutečně uvážlivě. Toto je totiž rozhodující moment, kdy je možné migraci zastavit a poslat jasný vzkaz, že tudy už ne. Pokud to nezvládneme, budeme vyhazovat miliardy oknem do doby, než nás to položí a naše civilizace skončí stejně, jako skončila Římská říše.
Samozřejmě není tak složité uzavřít naše pevninské hranice mezi státy v porovnání s uzavřením hranice námořní. I zde by bylo možno vedle odvracení lodí schopných plavby zpět do místa vyplutí za současného zajištění základní lékařské péče a rozhodně by mělo být v gesci zasahujících jednotek po doprovodu na místo vyplutí plavidlo zničit (spíše než aby tak činila agentura Frontex by byly vhodnější jednotky vojenské). Určitě by se musely dočasně zvýšit počty námořních plavidel, aby oblasti migrace pokryly. Tyto potřeby samozřejmě solidárně financujeme a měly bychom se na nich podílet. Součástí toho je pak poslání jasného vzkazu, že bude-li zadržena jakákoliv loď s migranty, po návratu lidí do místa vyplutí nebo záchraně na moři bude loď bez náhrady zničena a bude-li možno identifikovat kapitána lodi a organizátora, ti budou zadrženi. Pochopitelně se nabízí námitka, jak někoho zadržet v mezinárodních vodách. Možná by haagský tribunál mohl pojmout i zločiny proti lidskosti spáchané pašováním lidí. Zrovna ti, co nechali v Rakousku udusit 70 chudáků v náklaďáku, by si zasloužili naložit v mezinárodním měřítku.
4. Krok čtvrtý – pomoc ve vytížených místech Evropy
V tento moment se úsilí evropských států přesouvá zejména do Řecka a Itálie, kde musí být zahájen úklid – tento termín nechť není vnímán zle. To, co nejvíce vytížené státy nezvládaly, bude s pomocí ostatních pod velením svrchovaných států postupně řešeno tak, že ti migranti, co jsou nad kapacitní možnosti příslušných států (popř. i ti co se potulují po zemi), budou přesunuti na sjednané detenční místo a země bude důsledně zkontrolována, aby se výskyt nelegálních migrantů snížil na minimum.
5. Krok pátý – uprchlická centra a řešení konfliktu
Následuje zaměření se na ohniska migrace. V místech, která jsou bezpečná a jsou logickým místem, kam uprchlíci z postižených zemí utíkají, je potřeba podpořit vybudování uprchlických táborů (některé už fungují a ČR je podporuje finančně) a zajistit jejich chod.
Součástí této fáze je i zjištění možností ukončení konfliktu. V dnešní době, kdy prakticky celá civilizace je ohrožena Islámským státem, stále není mimo diskusi řešení navržené prezidentem Zemanem na utvoření koalice, která by proti Islámskému státu zasáhla vojensky. Součástí této koalice by mělo být i Rusko nebo Čína, jakkoliv se to může zdát neuskutečnitelné.
6. Závěr
Vláda každé země mimo jiné zajišťuje pro své občany vnitřní a vnější bezpečnost. Pokud toho vláda není schopna, není kompetentní a měla by být vyměněna. Naše vláda ČR zatím jen kecá o tom, že povinné kvóty nechce, ale reálně se připravuje na jejich uvalení. Pak bude ještě chvíli remcat, ale podle všeho neudělá vůbec nic. Na to premiér Sobotka nemá koule. Bohužel je ani nemá na to, aby sám přišel se shora navrženým řešením. Proto to za něj budou opět muset udělat jiní. Vinu na tom ale nesou všechny strany vládní koalice a potažmo jejich voliči. Vystavit takto hrubě Českou republiku a její obyvatele nekontrolovatelné migraci (a vládě neschopných a nerozhodných diletantů, co umí jen šikanovat vlastní občany narůstající byrokracií), je trestuhodné a nebojím se říct, až vlastizrádné. Kdo jiný by měl být vlastizrádcem, než ten, kdo nezajistil funkční základní úlohy státu (resp. je vlastní úmyslnou nečinností sabotoval). Na nás teď bude buď stávající vládu dokopat k nějakému, např. shora navrženému, řešení, nebo ji vyměnit. Anebo na všechno rezignovat, jak se stalo od doby vstupu do Evropské unie módou, protože soudruzi z Bruselu to za nás určitě vyřeší..
