Za těch pět let se toho také hodně povedlo. Téma Číny se dostalo nejen do Parlamentu, ale také do agendy vlády nebo do širokého obecného povědomí. Na základě veřejných slyšení v Senátu jsme poukázali na slabá místa v přístupu vlády – šlo o podporu podnikatelů nebo odolnost státní správy a samosprávy proti cizímu vlivu. Posílili jsme také vzájemně výhodné vztahy s demokratickým Tchaj-wanem. A proto vysoce oceňuji, že dokonce státy NATO společně na summitu ve Vilniusu označily Čínu za ohrožení společných zájmů, hodnot i bezpečnosti.

Čínský zájem je totiž podlomit odolnost parlamentních demokracií a systematicky potírat kritické hlasy doma i v zahraničí. Když si se zahraničními partnery z demokratických zemí vyměňujeme zkušenosti, je skutečně o čem mluvit. Místo, kde je třeba se čínskému vlivu věnovat, jsou parlamenty, kde mají zákonodárci povinnost kontrolovat vlády a navrhovat legislativní úpravy s cílem posílit bezpečnost.

Jsem proto velmi rád, že jsme v těchto dnech v Praze hostili, spolu s paní poslankyní Evou Decroix, parlamentáře doslova z celého světa. Šlo o výjimečnou akci. Během jednání se setkali kolegové z Meziparlamentní aliance k Číně (IPAC), kde jsem už několik let spolupředsedou. Mám radost, že jsem mohl navázat osobní kontakty s těmi, které znám převážně z videokonferencí, a že je Praha v parlamentech po celém světě spojena s tak důležitým tématem, jako je obrana demokracie a svobody.