dnešní debata ohledně senátního tisku č. 59 bude ještě dlouhá, emotivní a nemuselo k ní vůbec dojít. A já nemusel stát dnes u tohoto řečnického pultu. Tuším, že v červenci minulého roku pánové Kalousek a Topolánek společně psali 10 rad k uzdravení státního rozpočtu. A jedním z bodů bylo změnit valorizační schéma důchodů, konkrétně jejich zvyšování.
Reakce ministra financí byla, že odmítá zásahy do valorizace s tím, že je nastavená dobře. A připomněl, že ji v minulosti prosadila ODS. Důchodci pochopitelně tomuto a dalším vyjádřením věřili a s navýšením důchodů tudíž legitimně počítali. Chápu, že míra inflace překvapila všechny, tedy i vládu.
Souhlasím, že by se měla chovat rozpočtově odpovědně, a budu první, kdo při řádném legislativním procesu podobné změny podpoří. Stávající platný zákon není dobrý a zvýhodňuje jednu skupinu obyvatel oproti jiným skupinám, mnohdy zranitelnějším. Myslím, že vše, co se dělo kolem návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém zabezpečení, jsme všichni pečlivě sledovali. A také jsme si všichni důkladně přečetli legislativní připomínky naší senátní legislativy.
Nemohu – i vzhledem ke svému slibu senátora – uvedený zákon podpořit, neboť tak, jak je zákon přijímán, se mi příčí. Věřím však našim soudcům, a tudíž jsem přesvědčen, že Ústavní soud v avizované stížnosti rozhodne kvalitně. Našich seniorů si zcela jistě vážíme mi všichni. A jelikož se ve mně knihkupec a knihovník nezapře, dovolím si na závěr citát spisovatele a filozofa Ladislava Klímy: „Stupeň úcty ke stáří udává stupeň ušlechtilosti a pravé ceny u všech národů a kultur.“
Děkuji vám za pozornost.