V uplynulých letech volali ředitelé škol po zvýšení pravomocí, aby mohli k vedení školy přistupovat flexibilně a vzdělávání posunout blíže potřebám 21. století. MŠMT to dlouhodobě odmítá a lpí na dodržování mnoha vyhláškách a doporučeních, o která není nutné aplikovat plošně. Na druhé straně pak v době krize, kdy ředitelé a učitelé potřebují od ministerstva podporu, mají řídit vlak, aniž by věděli směr jízdy.

Český návrh je vytvořený plošně ve stylu ‚od Šumavy k Tatrám‘. Vůbec nereaguje na ojedinělé situace, které mohou nastat v terénu. Jak má například postupovat učitel, když má žák z některého předmětu tři pětky, vůbec se nesnažil, rodiče nereagují na výzvu - má ho nechat propadnout nebo mu dát čtyřku? A na základě čeho se má rozhodnout – těch pár nicneříkajících vět z ministerstva?

Obdivuji ředitele a učitele, protože je v nadcházejících týdnech čeká pořádná dřina, jak se vypořádat s klasifikací žáků, jejichž přístup je značně odlišný a splnit nesrozumitelná plošná doporučení ministerstva o ochraně zdraví žáků. Do problému se dostanou především menší školy na venkově a malotřídky s nižší kapacitou.“