Někteří obratní manipulátoři však získávají své pozice jako produkty umělých obrazů, které vyváří jejich marketingová prezentace. Stačí dostatečná porce radikálního populismu, obrany národních zájmů, bezbřehé líbivé přímé demokracie a negace všeho a všech. Rázem se stáváte v labilní a hodnotově neukotvené společnosti miláčkem davu a nejpopulárnějším politikem.
Motivace podporovatelů nových idolů a spasitelů mohou být různé. Někdo hledá berličku svých trampot v jakékoliv změně, jiný se potřebuje vymezovat vůči ostatním, ale zároveň se s někým identifikovat a plout na momentálně vítězné vlně, a někdo chce třeba jen hřmotnou zábavu či tzv. zabít nudu.
Hodnocení různých jevů a skutečností je u každého z nás subjektivní a originální. I proto není snadné nalézat shody a společné vize. Vždy do svých postojů promítáme své vlastní zkušenosti. Každý z nás je určen do značné míry výchovou, vzděláním a prostředím, v němž vyrůstá a žije. Tyto kořeny jsou i do budoucna naší navigací v komplikovaném světě. Zralá, vzdělaná a sebevědomá společnost je pak nejen odolná vůči různým sezónním výkyvům, ale je také připravena odmítnout excesy a zjevné fauly. A to i s vědomím míry relativity hodnocení různých situací, věcí a jevů. To, co někdo považuje za „nepřekonatelný“ blud a klam, je pro jiného „absolutní“ pravdou, a naopak.
Život společnosti by tedy měl mít i při své přepestré různorodosti osobních preferencí alespoň určitý smysl a směr, tedy obecně sdílená a respektována pravidla soužití a zřetelný hodnotový fundament. Cesta k nim vede přes kultivovanou diskusi, tedy společné přemýšlení o společné budoucnosti. Pozor však na okřídlené úsloví o tom, že moudřejší raději (a vždy) ustoupí. To je často velmi smutná pravda, na níž je založena nadvláda hlouposti a arogance.
Zdroj síly a energie hledejme každý sám v sobě, s vědomím, že čas je největší dar, který máme. Neměli bychom ho rozmělňovat v povrchnostech, pouhém konzumu, závislostech, strachu či neproduktivním hněvu. Pokud to dokážeme, pak dokážeme lépe čelit ranám osudu a vážit si sebe sama, ale i věcí, jevů a lidí, jež si to opravdu zaslouží, neboť obohacují náš život. Přál bych i všem glosátorům a hodnotitelům všeho a všech dostatečnou porci vnitřního klidu, vzájemné úcty a respektu, jakož i pokory. Je to mnohem prospěšnější, než pouhý mix negativních emocí a negativních motivací všeho druhu. Patří mezi ně i všudypřítomná závist, která může přerůst v nenávist. Závidět lze vše, třeba i dobrou mysl, odvahu a osobní nezávislost.
Nuže, pokud vás přepadnou pocity skepse, pesimismu či dokonce beznaděje, pak i přesto poděkujte za každé nové ráno. Věřte, že to stojí za to, i když vás oprávněně štve kdeco. I proto je tak důležité kvalitní zázemí v našich mikrosvětech. Ty můžeme ovlivnit a naplňovat bez ohledu na vnější vlivy či aktuální kondici našich materiálních možností. Můžeme z nich učinit přístavy bezpečí, odpovědnosti, malých i větších radostí, naděje a vzájemné důvěry. Straňme se těch, jimiž cloumá jen hněv, závist, pomsta, vypjatý egoismus a negativismus. To platilo včera, platí to dnes a platit to bude i zítra.
Proti smutkům a stresům, které život přináší, máme tři věci – naději, spánek a úsměv. Chce to jediné, raději žít, než jen existovat.
