Podobně hodnotí některé české armádní zakázky i Evropská unie. Zjištění NKÚ asi už nikoho nemohlo překvapit. A tím to končí. Konkrétní osobní odpovědnost? Ale jděte, vždyť jsme v Česku. Zdá se, že koncepcí armády byly hlavně provize ze zakázek.
Jenomže nejde zdaleka pouze o armádu. Nalézáte nějakou zřetelnou, čitelnou, srozumitelnou, smysluplnou, užitečnou a propracovanou koncepci v jiných resortech? Co třeba ve zdravotnictví, sociální oblasti, daních, školství, dopravě, zemědělství, veřejné správě, justici, policii, energetice, podpoře podnikání atd.? Často jde spíše o neprovázané soubory nahodilostí.
Nezřídka sledujeme modely pokus – omyl. Jde spíše o mix skrytých obchodních zájmů a neprofesionality. Zdaleka nehovořím jenom o současné vládě. Bohužel se tyto výtky a obavy vztahují k celému uplynulému dvacetiletí. Česká republika tak stále hledá svou vlastní identitu a dlouhodobé vize a strategie pro jednotlivé oblasti správy země.
Co bylo koncepčního na 60 ti bankovních licencích? Co bylo koncepčního u mnoha privatizačních projektů? Co bylo koncepčního u řady legislativních norem, které neusnadňují, ale naopak nezřídka komplikují výklad a aplikaci práva? Co bylo koncepčního v agendě většiny příběhů v Konsolidační agentuře? Místo koncepcí sledujeme účelové antikoncepce.
Ministr financí řekl pro časopis Týden, v tomto týdnu, že žijeme ve šťastné a bohaté zemi. Štěstí je relativní a individuální veličina, ale o bohaté zemi bychom mohli vést zásadní polemiku. Samozřejmě záleží na tom, s kým a jak bychom se porovnávali. Hodnocení ponechám na laskavém čtenáři. Chápu, že pánové Roman, Háva, Gross či Řebíček to mohou cítit stejně jako správce státní kasy.
Já si na rozdíl od pana ministra financí myslím, že nám už svítí všechny červené kontrolky. Už nestačí pouze konstatovat neutěšenou realitu. Je nejvyšší čas si nejen pravdivě popsat skutečný stav, ale přistoupit k radikální změně. Správu země by měli převzít profesionálně zdatní krizoví manažeři, kteří by dokázali nejen spravovat současnost, ale také nabízet obhajitelnou a reálnou projekci budoucnosti.
To vše pak musí podléhat permanentní kontrole veřejnosti, s posílením prvků přímé demokracie. Jsem si jist, že toho ti dnešní unavení a rozhádáni údržbáři moci nejsou nejen schopni, ale ani ochotni. A je úplně jedno, na které straně v parlamentu momentálně sedí. Ideologické přestřelky jsou jenom marketingovým trikem v době nákladných a ohlušujících volebních kampaní. Výsledkem je nesrozumitelná země promarněných příležitostí. Právo a pořádek nahrazuje chaos a osobní a skupinové zájmy „vyvolených“. Šťastnou a bohatou zemi si opravdu, ale opravdu představuji jinak.
