Korupce je všudypřítomná, dokonce jakoby bujela dál a dál. Podle nedávného šetření na celoevropské úrovni se s ní setkává dnes a denně více než 20% občanů mnoha zemí EU, ČR nevyjímaje. To znamená, že každý den proběhne neuvěřitelné množství korupčních transakcí všeho druhu a na všech úrovních.
Co to tedy je ta korupce? Korupce (latinsky corrumpere=kazit, nalomit, oslabit, znetvořit, podplatit) je zneužití postavení nebo funkce v politice, veřejné správě či hospodářství k osobnímu prospěchu. Opakem korupce je integrita.
Korupce postihuje zejména politiku, hospodářskou sféru a také společnost jako celek, ale i její jednotlivé komunity. Může být drobná nebo velká, organizovaná nebo spontánní. Vyznačuje se podplácením, úplatky, vydíráním, zastrašováním, privilegii, neoprávněnými příjmy a jejich vyžadováním, udělováním neopodstatněné přízně a protěžováním. Má tedy mnoho podob a mnoho tváří. Ne vždy ji lze konkrétně klasifikovat jako trestný čin, ale vždy je v rozporu s dobrými mravy a veřejným zájmem.
Okázalé potírání korupce je oblíbeným a často účinným nástrojem politického boje. Vznikají a zanikají protikorupční strategie, koncepce a komise. Přijímají se nové a nové legislativní normy a předpisy, které mají omezit korupční prostor. Posilují se náklady na fungování protikorupčních útvarů policie, finančních úřadů, celníků, analytických útvarů orgánů státní správy, soudů atd. Dokonce si někteří politici platí své protikorupční průzkumy veřejného mínění a kupodivu i tzv. nezávislé občanské aktivity. Boj s korupcí zdá se hoří na všech frontách a občas v protikorupčních sítích skutečně skončí nějaká ta menší rybka. Každá vláda tvrdí, že korupci zdědila a týká se tedy jen těch vlád předchozích. Úsměvné.
Máme i politickou korupci. Ta může nakonec vést až ke kleptokracii, což v překladu znamená vládu loupežníků. To už pak odpadá i nákladné předstírání poctivosti a upřímnosti před veřejností. Vítězí cynismus, lež a strach. A lid obecný? Jako vždycky – použije se osvědčený recept chléb a hry anebo taky cukr a bič. Důležité je pak umravnit oponenty. Připomíná vám to totalitu? Ano, právem.
Podmínky, které podporují korupci lze definovat poměrně přesně. Je to vysoká koncentrace politické moci a rozhodování, kdy demokratický model správy země nahrazují vládnoucí mocenské klany. Patří sem i apatická veřejnost, nezajímající se o politiku a veřejné věci, která podléhá tomu či onomu vůdci.
K podmínkám, které posilují korupční prostředí, patří i slabé právo, nedostatečná justice, která slouží jen mocným a vlivným k prosazování jejich zájmů. Je to anglicky rule of law – nedostatečná vláda práva. Atmosféru selektivního práva a korupčního vlivu určuje také utajování informací, rozhodování, procesů a závislosti. Je to alarmující nedostatek otevřenosti a transparentnosti.
Veřejnost nabývá dojmu, že o všem podstatném rozhodují uzavřené mocenské a politické kliky, které jsou ovládány zájmy několika oligarchů a jejich skupin, které není možno kontrolovat. Korupční klíma charakterizují i velké a nekontrolovatelné částky financování politických stran, ale i veřejných anebo i soukromých projektů. Skutečný plátce či vlastník je neznámý, nedohledatelný, a tudíž nepostižitelný.
Vrcholným stádiem korupce je tzv. „state capture“, což znamená ovládnutí a převzetí státu. Jedná se o ovládnutí legislativního procesu soukromými subjekty. Projevy tohoto modelu jsou tyto:
- kontrola veřejných institucí pro soukromý prospěch
- formování koluzivních sítí, které omezují politickou soutěž
- podkopávání svobodných voleb skrytou reklamou a neprůhledným financováním kampaní
- zneužití legislativní moci, korupce v soudních řízeních
- zneužívání auditu, vyšetřování a státního dozoru
- užívání kompromitujících materiálů pro politické vydírání a nátlak
- ovládnutí médií
Jedna známá politologická poučka říká, že válka je pokračováním politiky jinými prostředky. Jsou země, kde je politika jen pokračováním byznysu jinými prostředky. Není třeba již draze a komplikovaně ovlivňovat politiky, úředníky a novináře. Snadnější a levnější je všechny přímo vlastnit.
To už pak nejde o nějaký dílčí střet zájmů, nýbrž o jejich frontální ovládnutí.
