Ještě jsem nenapsal ani slovo, co si o demonstraci na Staromáku a jejích příčinách myslím, přesto už mi řada lidí stihla vynadat nebo mě odsoudit, že něco takového podporuju. Zajímavé! Vše, co jsem o tom dosud napsal, byl popis nezúčastněného pozorovatele, který si z klidu domova z nejrůznějších zdrojů i rozhovorů se zúčastněnými monitoroval, co, jak a proč se tam vlastně odehrálo, a to ve snaze dobrat se toho, proč se státní orgány na čele s ministrem vnitra Hamáčkem nakonec zachovaly tak idiotsky. Takže teď poprvé k tomu, co si o tom myslím.

Není to moc chytrý nápad svolávat podobnou demonstraci ausgerechet v době nouzového stavu, a ještě si k tomu přizvat fotbalové rowdies. Proč? Protože nic moc pozitivního z toho nevzejde, naopak v očích běžné nezúčastněné populace výsledkem téměř zákonitě bude spíše pravý opak toho, co svolavatelé zamýšleli. Navíc, někteří z pořadatelů spíše odrazují, nota bene, když si na Staromák přišli pofoukat svoje třicet a více let staré bolístky a nevyřízené účty s bývalým režimem. Boxer či komik naopak mluvili dobře. Také příspěvek někdejšího vojenského lékaře ze zahraničních misí, který bohužel už nemohl kvůli nesmyslnému předčasnému ukončení zaznít, takže si ho už lze ex post pouze přečíst, je skvělý.

Ale na druhou stranu právo shromažďování platí i za nouzového stavu a důvodů, proč jsou někteří lidé opravdu, ale opravdu – s prominutím – nasraní, přesnější a výstižnější výraz neexistuje, je také dost. Zvláště pak, když zmatkující a chybující vláda si jako „diktátora“ povolá plukovníka s několikanásobným střetem zájmů, podnikavce, který si jen pár týdnů předtím zřídil živnost na výrobu zdravotnických pomůcek a jehož rodina jede ve farmakobyznysu. A aby toho nebylo málo, prezident republiky ze svého sterilního lánského exilu ještě trousí nestoudné poznámky na adresu lidí, kteří v důsledku vládních opatření přicházejí o příjem, o práci, o firmy, o majetek, prostě o živobytí.

K tomu si ještě přičtěme šílená média na čele s Českou televizí, jež sedm dní v týdnu a čtyřiadvacet hodin denně chrlí nesmyslná, protože z kontextu vytržená čísla a jednu negativní zprávu za druhou, čehož důsledkem rozhodně nejsou vděční a spokojení koncesionáři, nýbrž frustrací přeplněný papiňák. A aby toho nebylo málo, nastupující covidová totalita si rychle osvojuje praktiky totalit minulých. Jiné názory, než jsou ty jediné "správné", a jejich nositele vytěsňuje, ostrakizuje, zesměšňuje, cenzuruje.

Není se pak co divit, že leckomu z toho jebne. Projevuje se to různě. Někteří z covidu doslova vyšilují, takže už snad chybí pouze to, aby v igelitovém zábalu nocovali ve vaně plné dezinfekce, samozřejmě s rouškou na ústech, a druzí toho všeho už naopak mají až po krk, lampasáckým Prymulou počínaje, Hamáčkem, odpovědným za policejní zásah nikoli nepodobný tomu ze 17. listopadu na Národní třídě, pokračuje a blekotajícím Babišem, alias generátorem náhodných slov, konče, pročež demoškou na Staromáku to rozhodně nekončí. Respektovat totiž lze pouze toho, ke komu chováme důvěru, což tihle pánové, bohužel, nejsou ani náhodou. Covid, necovid!

Bude hůř!

(Autor tohoto textu nikoho k ničemu nevyzývá, vládní opatření dodržuje, ale s mnohým z nich, respektive s jejich rozsahem nesouhlasí.)