Zadání znělo takto: „Tímto neologismem se označuje frustrovaný člověk, který odmítá společenské autority a přiklání se ke konspiračním teoriím a politickému extremismu.“ Ještě bylo vysloveno, že se to prý děje v rámci lítého boje o spojení tří stran. Pan Petr nakonec správně odpověděl, že za písmenkem „D“ se skrývá „dezolát“ a moderátor Zbořil si pochvaloval: „To máme moderní otázky!“

My, co jsme normální, si spíše myslíme, že v České televizi poztráceli poslední zbytky zdravého rozumu, když svoji propagandu cpou už i podvečerního zábavného kvízu, ale kdo chce kam, pomozme mu tam. Takže pokud budou chtít být tvůrci AZ-kvízu i nadále tak „vtipní, originální a osvětoví“, zdarma jim nabízím hned několik další hesel, která mohou zapracovat.

Pravdoláskař

Jedná se o občana, který svojí politickou praxí zcela či zčásti popírá původní smysl slov „pravda“ a „láska“. Dokonce až tak moc, že onomu nejznámějšímu heslu Václava Havla dal svým konáním, rozuměj vynecháváním předložky „nad“ v politické praxi, zcela opačnou podobu: „Pravda a láska musí zvítězit lží a nenávistí!“ Václava Havla tito jedinci používají jako svatou monstranci či politické beranidlo a v jeho adoraci dospěli až k Havlově posmrtné „kim-ir-senizaci“. Měsíc československo-sovětského přátelství tak byl nahrazen měsícem Václava Havla. Oslavné bakchanálie obvykle začínají  17. listopadu, tedy v den výročí Žifčákova ulehnutí na chodník Národní třídy, a končí 18. prosince v den výročí úmrtí posledního československého a prvního českého prezidenta. Snad u žádné jiné skupiny lidí neexistuje takový rozpor mezi tím, jak vysoké mínění sami o sobě mají, a jací ve skutečnosti jsou. Pravdoláskař namísto normální stranické politiky preferuje tzv. nepolitickou politiku. V praxi to znamená, že volené struktury by nejraději nahradil nikým nevolenými aktivisty z politických (ne)ziskovek. Ale pozor! Ne všechny pravdoláskaře je nutné podezřívat ze zlých úmyslů. Někteří to naopak myslí dobře. Bohužel jsou ale živoucím naplněním pravdivosti rčení, že cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly.

Libtard

Tento novotvar je složeninou slov liberál a retard. Proč k tomuto slovnímu spojení lidová tvořivost dospěla, je nabíledni. Žádný skutečný liberální demokrat totiž nemůže provozovat politiku, která není ani liberální ani demokratická, ba dokonce je pravým opakem těchto slov, a zároveň si o sobě myslet, jaký že je liberál a demokrat. To mohou pouze osoby – hodně eufemisticky řečeno – intelektuálně velmi nesmělé. Operačním prostorem takto stižených jedinců je ponejvíce český Twitter, nyní síť X, kde ve sprostotě a neurvalosti, s jakými častují kohokoli, kdo svět a politiku vidí jinak, dosahují naprosto excelentních, ba přímo nepřekonatelných výsledků.

Lepševik

Jedná se o přiléhavé, ba dokonce vtipné opozitum/synonymum (vyberte si) slova bolševik. Obvykle jde o člověka, jenž si o sobě myslí, že je pravičák, leč ve skutečnosti provozuje politiku, zastává názory a uplatňuje metody stejné či podobné jako bolševici za minulého režimu. Došlo jen k jakémusi přepólování či přehození znamének. Nejčastěji se rekrutuje ze sociální vrstvy tzv. lepších lidí neboli „lepšolidí“. Takový člověk každopádně žije v přesvědčení, že jeho názory, přesněji jen a pouze jeho názory, jsou jako jediné správné a ty ostatní je třeba všemi možnými způsoby potlačovat. V praxi se tak děje selekcí, ostrakizací, denunciací a kriminalizací nepohodlných osob, tedy úplně stejně jako před Listopadem. Lepševik má plná ústa demokracie, ale výsledky voleb uznává pouze, když vítězí jeho favorité. V opačném případě okamžitě nalézá ruskou stopu a vítěze voleb nálepkuje coby proruské elementy. Ostatně nadužívání adjektiva „proruský“ je přímo definičním znakem lepševika. Vrcholným majstrštykem a přímo exemplární ukázkou ideového přepólování zdejších lepševiků je komunistický rozvědčík na Pražském hradě.  

Chciválek

Tento výraz vznikl spontánně jako opak slova „chcimír“, které duševně pokřivené osoby začaly používat coby pejorativní označení pro spoluobčany, kteří válečné konflikty, a na prvním místě ten ukrajinský, nechtějí řešit dodávkami dalších a dalších zbraní, a tedy další eskalací bojů, nýbrž příměřím, zastavením bojů, vyjednáváním a hledáním kompromisního řešení u diplomatického stolu. Tito gaučoví válečníci jsou stiženi selektivní ideologickou a historickou slepotou, pročež žijí v představě, že dějiny začaly 24. února roku 2022 ve čtyři hodiny ráno tím, že ruský prezident Vladimir Putin, v jejich podání novodobý Hitler, toho dne vykouknul z oken Kremlu a řekl si: „Dneska by to šlo!“ Všechny předchozí historické děje, jakož i geopolitické souvislosti a jejich kauzalitu chciválkové neberou v potaz. Slova Rusko, ruský, Rusáci zásadně píší se zdvojenými „SS“, ba dokonce další „S“ ještě přidávají. Proruský je v jejich podání každý, kdo svět nenahlíží jako oni.

Obecně lze říci, že všechny výše uvedené kategorie nefungují odděleně, právě naopak, vzájemně se doplňují, překrývají a sčítají. Společné mají také to, že jejich protagonisté nevnímají Orwellův slavný dystopický román 1984 jako varování, nýbrž jako návod k použití.