Dokonce až tak velké, že někteří právníci ve snaze odstranit Topolánka z volby na sebe prozrazují, že neovládají matematiku, respektive množiny, tedy učivo prvního stupně základní školy. Ono totiž stačí pozorně si příslušná ustanovení zákona přečíst a bez emocí a postraních úmyslů vyvodit, co z nich plyne.
Zákon č. 275/2012 Sb., zákon o volbě prezidenta republiky
§ 21 Podání kandidátní listiny
(1) Kandidátní listinu může podat nejméně dvacet poslanců (dále jen „navrhující poslanci“) nebo nejméně deset senátorů (dále jen „navrhující senátoři“), anebo občan, který dosáhl věku 18 let, podpoří-li jeho návrh petice podepsaná nejméně 50 000 občany oprávněnými volit prezidenta republiky (dále jen „navrhující občan“).
(2) Navrhující poslanci, navrhující senátoři nebo navrhující občan mohou podat pouze jednu kandidátní listinu. Kandidát může být uveden pouze na jedné kandidátní listině.
Z odstavce 1 plyne, že existují tři entity, které mohou kandidáta navrhnout: SKUPINA poslanců, SKUPINA senátorů nebo JEDEN občan. Onen JEDEN občan k tomu navíc potřebuje petici podepsanou nejméně 50 000 občany.
Z odstavce 2 plyne, že každá z těchto entit může navrhnout pouze jednoho kandidáta. Nahradíme-li výraz entita slovem množina, vyplyne z toho, že zatímco v případě poslanců a senátorů jde o množinu, jež musí mít více prvků (u poslanců minimálně 20, u senátorů minimálně 10), v případě navrhujícího občana jde o množinu s jedním prvkem. Tato jednoprvková množina však musí splnit další podmínku, totiž připojit petici s podpisy minimálně 50 000 občanů.
Z teorie množin pak plyne, že dvě množiny jsou identické, pokud mají stejný počet totožných prvků. Stačí jedna jediná změna a už je to jiná množina, jiná entita, jiná skupina. Množiny také mohou mít průnik, čili že mohou obsahovat částečně obsahovat stejné prvky. To ale nic nemění na faktu, že to jsou dvě různé množiny, dvě různé entity, dvě různé skupiny.
Pokud by tedy mělo platit to, s čím se nyní lžidoktor Kalvoda snaží uspět u Nejvyššího správního soudu, musely by být formulace příslušného zákona jiné. Explicitně by muselo být stanoveno, že poslanec či senátor se může podepsat pouze pod jeden jediný návrh, jinými slovy a dle teorie množin by musel být zakázán průnik navrhujících množin, rozuměj, jeden každý poslanecký či senátorský prvek by mohl být účasten pouze v jedné navrhující množině (entitě, skupině).
Nic takového ovšem v zákoně napsáno není.