Odpověděl jsem tentokrát trochu šířeji:

Vrátili jsme se do totality. Totalita, kterou tu nastolila současná mocenská garnitura, je samozřejmě trochu jiná, než byla ta husákovská či jakešovská, ale její základní definiční znaky jsou stejné. Za „nesprávné“ názory se už opět vyhazuje z práce, roztrhl se pytel s verbálními trestnými činy, bují cenzura, pardon omezování dosahu, vesele se dehonestuje, ostrakizuje a kriminalizuje, ty nejpokleslejší charaktery mají opět pré, tupé zelené lampasácké debily jako by přímo z nebe shazovali, tu na Hrad, tu do Strakovky, tu i jinam, propagandisté, o které byste si ani kolo neopřeli, jsou nejžádanějšími komentátory tzv. médií veřejné služby, která ovšem nijak neslouží veřejnosti, nýbrž téhle gaunerské totalitní věrchušce.

Mladý Kolář je přední postavou tohoto společenského odpadu. Lidová tvořivost je geniální. Tyhle týpky si postupně pojmenovala jako libtardy, lepšolidi či chciválky. Teď naposledy se objevil geniální novotvar lepševici. Ano, tihle lidé jsou bolševici ducha, možná přesněji neobolševici či eurobolševici. Žijí v přesvědčení, že když mají většinu – byť pomyslnou a dočasnou, neboť nic netrvá věčně a boží mlýny sice pomalu, ale melou – musí být za všech okolností po jejich. A žijí v klamavé iluzi, že jejich momentální funkce je opravňují k tomu, aby se ke svým spoluobčanům, kteří se dopustili jediného, totiž že svět vidí trochu jinak, chovali jako prasata. Nic takového ale neplatí. Všeho do času.