Blíží se Dušičky, a tak jako každý rok od té doby, co její maminka zemřela, si Zuzana Majerová objednala smuteční vzpomínkový koš na její hrob. Kde? Kousek od svého bydliště, konkrétně v provozovně Květinka ve Velké Bystřici nedaleko Olomouce. Nová paní prodavačka se ještě ptala, jakou má mít koš podobu, a tak jí paní Zuzana poslala fotografii toho loňského.

O týden později, v den, kdy si koš měla vyzvednout, jí ale pípla esemeska a v ní se dočetla, že její objednávka se ruší, ať se obrátí na jiné květinářství. Zvedla tedy telefon a do květinářství zavolala, co se děje. A dostalo se jí odpovědi, že to je příkaz pana majitele, že jí nesmějí nic prodat. Samozřejmě se nabízí otázka, proč se to celé děje?

Odpověď je jednoduchá. Děje se to proto, že Zuzana Majerová je bývalá poslankyně a v současnosti předsedkyně politické strany Trikolora. Děje se to proto, že má nějaké názory a říká je nahlas, což je v demokracii naprosto normální, přesněji, což by v demokracii mělo být naprosto normální. Ale my už žijeme v něčem jiném. A majitel květinářství Patrik Mossler, který nejspíš vyznává jiný pohled na svět, evidentně žije v přesvědčení, jak to předsedkyni politické strany natře, když ji neobslouží, když ji bude diskriminovat.

Pan majitel samozřejmě překračuje příslušné obchodní předpisy a pravidla a jediný správný postup je, že se paní předsedkyně obrátí na obchodní inspekci. Ale je tu ještě obyčejný lidský rozměr. Na hrubý pytel patří hrubá záplata. Podnikatel, který se k zákazníkovi chová jako Patrik Mossler, patří nejen na pranýř, ale všichni normální lidé by se jeho provozovně měli obloukem vyhnout. Ten oblouk se nachází okolo adresy Květinka, Zámecké náměstí 141, Velká Bystřice.

V čem tkví nebezpečí podobných patologických jedinců? Přesně takhle to začíná. Známe to z historie. Na začátku některé lidi někde odmítají obsloužit, pak přikážou, co všechno někdo nesmí dělat, a jak totalitním patologickým ubožákům rostou křídla a sebevědomí, zakazují někomu chodit po chodníku, označují druhé nějakou nálepkou, to v tom lepším případě, v tom horším jim rovnou přikazují nosit nějaký symbol, a končí to koncentračními tábory a šibenicemi. Jednou jde o židy, jindy o kulaky, živnostníky či intelektuály, pak o ztroskotance a samozvance, aktuálně o dezoláty a chcimíry. Míra onoho bezpráví bývá různá, ale metody jsou vždy podobné.

Za pár dní je tu opět 17. listopad. Je neuvěřitelné, ba přímo tragické, do jakého společenského marasmu nás 35 let poté přivedla současná mocenská garnitura a jí posluhující média. Patrik Mossler je jejich produktem.