To, co se Němcům nepodařilo v 1. světové válce ani ve 2. světové válce, teď za pomoci našich euro-quislingů dokončují prostřednictvím Evropské unie. Chudák Masaryk musí v lánském hrobě doslova rotovat.
Namísto toho, aby byla Madeleine Albrightová, jež coby bývalá ministryně zahraničních věcí USA nese spoluvinu za zavraždění dvou a půl tisíce civilních osob v Srbsku během „humanitárního“ bombardování v roce 1999, zatčena a postavena před soud, je pozvána do České televize, aby nám ve sváteční den 100. výročí založení republiky z veřejnoprávní obrazovky rozdávala rozumy.
V zemi, kde osoby léta popotahované a vláčené po všech možných policejních vyšetřovnách a soudech, konkrétně Iva Kohoutova a Alena Vitásková, zároveň dostávají vyznamenání od prezidenta republiky, není něco v pořádku. A nemyslím tím to vyznamenání.
Tajemství rozdělení české společnosti je konečně odhaleno. Nechtěně to prozradila v přímém přenosu redaktorka České televize. Ta ikonická píseň se ve skutečnosti jmenuje, jak pravila, Modlitba pro partu. Jo jo, víme pro kterou.
Je x věcí, které se nám na Miloši Zemanovi mohou nelíbit. Ale je to řádně zvolený prezident, dokonce v přímé všelidové volbě, je to hlava státu, nejvyšší ústavní činitel republiky, v níž žijeme. A prezident, ať už je jím kdokoli, je jedním ze symbolů naší státnosti.
Jedna věc zdejším bojovníkům antizemanovské fronty nedochází. Urážením Miloše Zemana, nota bene v den státního svátku, dokonce v den 100. výročí republiky, plivou nikoli na Zemana, nýbrž na prezidentský úřad coby symbol naší státnosti, potažmo na vlastní zemi. Ale to u euro-quislingů nikterak nepřekvapuje.
Možná by si ti nešťastníci měli přečíst Opráski sčeskí historje. Je tam takové trefné heslo: „Se stim smiř!“