Paradoxní je, že ten první, významnější, prosvištěl médii bez většího zájmu veřejnosti. Naopak ten druhý, z hlediska vyšetřování kauzy nepříliš významný, neb mnoho nového nepřinesl, může vyvolat vážný politický otřes. Proč tomu tak je? Není důležité, jaké věci ve skutečnosti jsou, nýbrž jak se jeví. Přičemž emocionální náboj informace o údajném únosu vlastního syna je prostě třeskutý. A je dost jedno, že sama policie to interpretuje jinak.

V obou případech jde s vysokou pravděpodobností o cílené úniky z vyšetřování. Vypátrali snad Kubík se Slonkovou místo pobytu Babiše juniora sami? Kdo jim to našeptal? Pročež správná otázka spíše zní, proč Babiše juniora do Švýcarska nezajela vyslechnout sama policie?

Je vypuštění obou materiálů náhodné? S vysokou pravděpodobností nikoli. Jejich načasování těsně před 17. listopad nabízí dobrou kulisu pro masové protesty nejrůznějšího druhu.

Šest opozičních politických stran vyzvalo premiéra Babiše k rezignaci a svolávají schůzi k vyslovení nedůvěry vládě. To je paradoxně opět ta méně důležitá informace. Důležitější je, jak se zachovají vládní partneři ANO, jak ten otevřený – ČSSD, tak ten skrytý – KSČM, jejichž hlasy vládu drží. Vládní angažmá jim poskytuje daleko větší vliv než jejich mizerný volební výsledek. Na druhou stranu jim hrozí klasické „spolu chyceni, spolu pověšeni“. Přičemž ta šibenice může mít podobu propadu pod pět procent.

Vůbec nejdůležitější ovšem bude reakce samotného hnutí ANO, respektive jeho poslaneckého klubu. Zvolí obranu Babiše, nebo obranu ANO? Pozor, není to úplně to samé, přestože se to tak navenek možná jeví. Emancipační tendence některých osob byly uvnitř ANO patrné již v minulosti, teď mohou jen posílit.

Uvnitř ANO jsou navíc dvě paralelní struktury. Ta standardní „stranická“ plus úzký „píárový kabinet“ okolo samotného předsedy. Pokud svítí slunce, jsou spíše v souladu, jinak to ale může být, změní-li se počasí. Hnutí ANO zdaleka není jediné, kdo se s něčím podobným potýkal. Vzpomeňme třeba na Topolánkova Dalíka a jeho okolí nebo Paroubka a jeho Dimuna a jak žárlivě na jejich působení pohlížely oficiální stranické struktury.

A jak se zachová sám Babiš? Bude ve vleku událostí, jež prostě nemůže mít úplně pod kontrolou, nebo aktivně zvolí variantu „Fico“, tedy ústup do pozadí? Ale může si ten ústup vůbec dovolit? Jenže co když právě ona neústupnost nakonec smete nejen jeho, ale i celé ANO?

To druhé řešení by do hry vrátilo řadu jiných vládních variant, jež byly na stole už po volbách, ale nemohlo na ně dojít, neboť nepřekročitelnou překážkou byla právě osoba trestně stíhaného premiéra. Netřeba pochybovat, že by to uvítali i mnozí poslanci ANO, kteří jen těžko vydýchávají úlitby pro levicové vládní spojence, pro které musejí povinně hlasovat.

Každopádně nás čeká bouřlivý politický podzim. A možná i zima.