Pokud Fialova vláda chtěla, aby změněná pravidla platila už od léta, správné načasování propásla, přičemž je úplně jedno, zda kvůli svému amatérismu či proto, že se bála přijít s tímto nepopulárním opatřením před prezidenskými volbami. Každopádně se ale rozhodla, že příslušnou novelu zákona protlačí ve sněmovně silou, ve stavu legislativní nouze a za cenu ohýbání a porušování pravidel a zákonů. Stručně řečeno, Fialova vláda si z Ústavy ČR, zákonů i jednacího řádu sněmovny, což je mimochodem také zákon, udělala trhací kalendář. Že s tím u opozice narazí, bylo jasné už předem.

Fiala a spol. zřejmě žijí v přesvědčení, že když mají ve sněmovně pohodlnou většinu, mohou všechno. Nemohou. Aspoň v právním státě ne. Ale všechno špatné bývá obvykle také k něčemu dobré. Nyní, když tedy vláda svoji pochybnou novelu sněmovnou protlačila, budeme mít skvělou příležitost přesvědčit se, jestli ještě aspoň trochu žijeme v právním státě, nebo zdali právní nihilismus už prorostl také do dalších ústavních orgánů.

Senát a senátoři o sobě rádi prohlašují, že jsou pojistkou demokracie. Nyní k tomu budou mít skvělou příležitost, aby nám to předvedli doslova v přímé přenosu. Pokud Senát skutečně je pojistkou demokracie, nepochybně tuto novelu smete, protože znásilnění řady pravidel, kterých se Fialova vládní koalice dopustila, konkrétně zneužití stavu legislativní nouze, retroaktivity a popření zásluhovosti, je tak očividné, že pouze slepý, hluchý a nemyslící člověk to může ignorovat. Uvidíme, jakou vizitku nám Senát pošle, respektive, jaké vysvědčení sám sobě vystaví.

Pokud novela projde i Senátem, další na řadě bude nový pan prezident. Co myslíte? Předvede se při své legislativní premiéře jako prezident občanů České republiky, nebo jako spolupachatel zpovykané vládní koalice? Uvidíme.

Dojde-li na druhou variantu, poslední v řadě institucí, které mohou do procesu vstoupit, bude Ústavní soud České republiky. Také nejvyšší strážci práva nám budou moci předvést, zdali zákony naší země platí vždy a pro všechny, či zda vláda a koaliční politické strany mají nějakou výjimku.    

Všechny tyhle děje budou každopádně skvělý a názorný spektákl, jak si na tom naše demokracie stojí. Všichni máme na tohle představení lístky do první řady.

A propos. V případě Ústavního soudu jsem sice napsal, že to je poslední instituce, která může do děje vstoupit, ale není to přesné. Proč? Protože na úplném konci celého řetězce jsme my, občané České republiky, a je jen na nás, zdali si svévoli našich ústavních orgánů necháme líbit. V naší Ústavě se totiž píše, že zdrojem veškeré státní moci je lid.

Asi se blíží doba, kdy bude potřeba to našim ústavním činitelům připomenout.