V úvodu připomněla, že toto odvolání se v dubnu 2003 odehrálo v režii tehdejší vládní koalice ČSSD, KDU-ČSL a Unie Svobody a pod taktovkou Vladimíra Špidly.

Zcela nevídaným způsobem se redaktor Luboš Rosí opřel do České televize, když porovnal, jak obrovský prostor veřejnoprávní televize této kauze věnovala na samém počátku, včetně mnohahodinového přímého televizního přenosu odvolávání rady ve sněmovně, a v dalších letech, kdy se začalo ukazovat, že všechno bylo a je jinak, pak svoji zpravodajskou i analytickou roli zcela zanedbala.

Reportáž rovněž vystavila na pranýř bývalého předsedu vlády a předsedu ČSSD Vladimíra Špidlu, který svým nezákonným postupem způsobil škodu velkého rozsahu, jež po skončení všech soudů činí takřka 40 milionů korun. Byl to opravdu tristní pohled na koktajícího bývalého eurokomisaře, který se opět vymlouval, že radu tenkrát odvolat musel, neboť to navrhla sněmovna. Pohotový Rosí mu ovšem připomněl, že v jednom z rozsudků téhle kauzy se píše, že předseda vlády návrhu sněmovny, který nesplňuje příslušná zákonná kritéria, vyhovět nemusí, ba ani nesmí, neboť takový postup předsedu vlády ponižuje do role pouhého pošťáka poslanecké sněmovny. Přímé odpovědi na otázku, zdali by způsobenou škodu neměl uhradit, se nejlépe placený český důchodce vyhnul.

Reportáž také připomněla spoluvinu současné Rady pro vysílání, která ve sporu se svými bývalými členy zastupovala stát, na nárůstu mnohamilionové škody tím, že celý soudní spor do nekonečna natahovala. Její další a další odvolávání a dovolávání, a to i za situace, kdy to už bylo zcela nesmyslné, totiž způsobilo, že celková škoda se rok co rok navyšovala o vysoký úrok. Výmluvě předsedy rady Ivana Krejčího, že RRTV musela postupovat s péčí řádného hospodáře, se Rosí vysmál, neboť tahle „péče“ způsobenou škodu nakonec téměř ztrojnásobila. Ve skutečnosti se Krejčí za peníze daňových poplatníků snažil krýt odpovědnost svých spolustraníků z ČSSD. Newsroom v této souvislosti rozkryl jeho osobní a politické vazby na ČSSD a na jeho ostravského kamaráda Lubomíra Zaorálka.

Okrajově se reportáž Newsroomu také dotkla neblahé role předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského, který v minulosti z pozice místopředsedy vlády a předsedy její Legislativní rady, ve skutečnosti však ve službách soukromého subjektu, intrikoval proti tehdejší RRTV. Pohled na trapně se vymlouvajícího předsedu Ústavního soudu, který na kameru České televize tvrdil, že už se na nic nepamatuje, je důrazným připomenutím, že výběr soudců Ústavního soudu by měl probíhat zodpovědnějším způsobem.   

V závěru reportáže pak Luboš Rosí ještě upozornil, že právě vyšla kniha Petra Štěpánka, jednoho ze šestice bývalých členů Rady pro vysílání, kteří se po dvaceti letech domohli morální i finanční satisfakce, nazvaná Reportáž psaná po popravě, jež nekonečnou soudní anabázi zlovůlí naší politiky a justice podrobně a s nebývalou otevřeností dokumentuje.

Odvážnou reportáž Newsroomu uzavřelo konstatování, že šestice bývalých radních, maličkých Davidů, kteří pokořili obřího státního Goliáše, toho pro skutečnou politickou nezávislost zdejších mediálních rad udělala víc než všichni politici a další tlučhubové, kteří mají nezávislosti mediálních rad obvykle plná ústa, dohromady.

Že jste tuhle reportáž neviděli? Že nic takového Česká televize nenatočila? Natož aby něco takového odvysílala? V tom případě je někde chyba a zcela jistě není na vaší straně.

19. 12. 2022