Naši vrcholní politici ani nehlesnou, neboť je to v pořádku, protože tohle bití a věznění je přece demokratické. Jako všechno v EU.

Když se chce osamostatnit Kosovo, je to dobře. Co na tom, že je to historické srbské území. I my, respektive Topolánkova vláda, jsme Kosovo zcela ostudně uznali. Prezident Klaus se sice bránil do posledního dechu a nikdy to nepodepsal, ale na věci to nic nemění. Slováci si tuhle ostudu netrhli. Se svojí zkušeností s Maďary asi vědí proč. My, klasicky v roli užitečných idiotů, sloužíme velmocenským zájmům někoho jiného. Na svoji zkušenost s Němci jsme zapomněli.

Když se separuje Tchaj-wan, je to dobře, pročež senátní letka svobody vyráží na výlet na Dálný východ. Když se separují na Krymu či na Donbase, je to špatně, pročež uvalujeme sankce.

Už tomu rozumíte?

Zvláště ty dva poslední příklady docela hezky vypovídají o duševním zmatení některých politiků. Zastavme se u toho na chvíli. Ono to totiž hezky ilustruje bídu zdejší politiky.

Vzpomínáte, jak se komunistický poslanec Zdeněk Ondráček vypravil do „samozvané“ Doněcké lidové republiky a sehrál tam roli jakési české delegace? A jakou kritiku za to sklidil? Nejvýznamnější, protože neviditelnější politik současné fialové ODS, totiž řeporyjský starosta Pavel Novotný, Ondráčka promptně nazval ubožákem, sviní a zmrdem a navrch prohlásil, že by měl viset.

Nyní se Novotného stranický kolega, předseda Senátu Miloš Vystrčil vypravil na „samozvaný“ Tchaj-wan, dokonce s celou senátní delegací, což Novotný pro změnu naprosto schvaluje a svůj hněv tentokrát naopak směřuje na čínského ministra zahraničních věcí, jemuž se svojí pověstnou diplomatickou noblesou a na hlavičkovém papíře Úřadu městské části Praha – Řeporyje adresoval zničující, výhružný, ba přímo ultimativní dopis.

Jistě, zatímco Čína a Tchaj-wan kopou první ekonomickou ligu a nestřílejí po sobě, na Ukrajině a na Donbase za rachotu zbraní čutají divizi, ale budeme-li spravedliví, musíme akceptovat, že tam i tam hrají fotbal. Jinými slovy tam i tam jde o stejný problém, totiž o separatistické tendence jedné provincie, kterým se dotyčná země brání.

Chraň Pánbůh, že bych Ondráčkovu cestu na Donbas považoval za něco chytrého, nicméně úplně stejného druhu je i Vystrčilova cesta na Tchaj-wan. Ono někdy zkrátka platí, že když dva dělají totéž, v tomto případě Ondráček a Vystrčil, je to totéž. A ne, že ne.