Vůbec teď nemluvím o kroužkování odzadu, o kterém byl můj komentář O kroužkování trochu jinak. To je fenomén, nad kterým se můžeme smát, nebo plakat, nicméně poslanci - skokani, které vygeneroval, jsou v tom nevinně. Řeč je o jiné sortě kandidátů. Právě kolem nich je a ještě bude v ODS hodně zlé krve.

To je totiž tak. Výkonná rada ODS svým vnitřním usnesením kandidátům ODS zakázala vést osobní kampaň vyzývající k preferenčnímu hlasování, zakázala útočit a vymezovat se vůči ostatním kandidátům a do třetice zakázala použití tzv. regionalizace, tzn. kampaň typu „volte mě proto, že jsem odtamtud“. To vše pod sankcí vyškrtnutí z kandidátky. Má to svoji logiku. Přesně to nedávno vyjádřila Jana Dědečková: Preferenční hlasy jsou správným nástrojem, ale jsou nástrojem pro voliče… Nikdy by tento nástroj neměl zneužívat samotný kandidát a marketingově upozorňovat na svou osobu, pokud nekandiduje sám za sebe, ale na kandidátce politické strany. 

Jenže všechno nakonec dopadlo tak nějak klasicky po česku. Ti, kteří pravidla dodrželi, na to doplatili, a naopak ti, kteří si s nimi vytřeli zadek, bouchají šampaňské. Odvahu vyškrtnout podvodníky z kandidátky už vedení ODS krátce před volbami nenašlo.

V Královéhradeckém kraji to v rámci ODS probíhalo tímto způsobem. Kandidáti z čela kandidátky (Jozef Kochan, Zdeněk Lhota a já) obráželi náměstí, rozdávali volební materiály a bubnovali „volte ODS“. Naši kolegové z nižších příček také bubnovali, ale „volte Horníkovou“, „volte Staňka“. A také se svými pomocníky rozdávali materiály, leč vyzývající ke svému vlastnímu kroužkování. Občas místo nich dorazila pouze auta s tlampačem, polepená jejich podobiznami a výraznými čísly jejich pořadí na kandidátce. Zkrátka: na akcích organizovaných a placených ODS parazitovali se svojí vlastní preferenční kampaní.

Zdeňka Horníková zaplavila Náchodsko plakáty, bannery a billboardy typu: „Volím Zdeňku Horníkovou, kroužkuji č. 6“, „Náchodsko si zaslouží svého pravicového poslance, preferenční hlas pro Zdeňku Horníkovou č. 6“, „Pomáhala nám, dnes podržíme my ji. Preferenční hlas dáváme Zdeňce Horníkové. Kandidátka č. 6“.

Pavel Staněk, náměstek na ministerstvu spravedlnosti, si ke zvolení vypomohl i tímto materiálem (přepisuji doslova, včetně pravopisných chyb): „Volte pro Hradec! Chcete, aby Rychnov, Náchod, Trutnov a Jičín rozhodovali za Vás? Pokud ne, zvolte si své Hradecké kandidáty, kteří Vás budou zastupovat v Parlamentu. Nedopusťte, aby Hradec neměl žádného poslance.“ A aby to pochopil opravdu každý, následovalo ještě faksimile kandidátky a na ní zvýrazněná a zakroužkovaná jen ta „správná“ jména.

Nebylo nic snazšího než postupovat stejně jako oni. Cožpak si Trutnov, Rychnov nebo Jičín svého poslance také nezaslouží? Přesto jsme to Kochan, Lhota ani já neudělali. Není třeba se vzletně odvolávat na morálku, přišlo nám to prostě nefér. I vůči sobě navzájem. A tady jsme u jádra problému. Kdybychom prohráli ve volné soutěži, ve které všichni hráli podle stanovených pravidel, sklapnu kufry a ani nehlesnu. Jenže my prohráli v zápase, ve kterém naši soupeři po celou dobu hráli v ofsajdu. V okamžiku, kdy jsou mi podvodníci ještě dáváni málem za vzor, jak skvělou politickou práci odvedli, musím se, milý pane Krejčí, hodně hlasitě ohradit.

Přesto – nikoho ze svého volebního neúspěchu neobviňuji. Za všechno si můžu sám. Bylo to totiž jen a jen mé vlastní rozhodnutí, že stanovená pravidla budu dodržovat. A stejně tak to byla moje vlastní volba držet se původního rozhodnutí i poté, co už bylo jasné, že vedení ODS podvodníky přes prsty nesekne. Říká se, že slušnost není slabost. Spolu s kolegy Kochanem a Lhotou teď můžeme přemýšlet, zda slušnost není blbost.