Nakonec projde nádvořím Pražského hradu i sám Adolf Hitler. Protektorát Böhmen und Mähren se stává skutečností. A tisíce Čechoslováků jen se vztekem, smutkem a bolestí v srdci sledují, jak se jejich vlast stává kořistí expanzivního Německa...
Ještě hrozivější však byly události, které následovaly. Ještě téhož
dne, kdy za vynuceného mlčení přebíral wehrmacht zbrojní arsenál
československé armády, spustilo gestapo Aktion Gitter - Akci mříže.
Během ní bylo zatčeno několik tisíc německých emigrantů, usazených v
Československu, Židů, anarchistů, sociálních demokratů, a především
komunistů, u kterých se předpokládalo, že by se mohli stát hybnou silou
odporu proti nacistické přítomnosti.
Českoslovenští komunisté skutečně nemarnili čas. Hned 16. března 1939
vydala KSČ prohlášení, které narozdíl od vládních prohlášení,
vyzývajících ke klidu a nečinnosti, burcovalo lid k aktivnímu odporu:
"Jest jen jediná cesta k záchraně národa, cesta odporu, obrany a boje.
Postaven tváří v tvář hitlerovským dobyvatelům, vyžene národ ze svých
řad zrádce a slabochy a semkne se v pevnou jednotu, jakou dovedl národ
vždy vytvořit, když hájil svou národní existenci. Nezdolná jednota všech
sil národa, tvrdošíjný a houževnatý odpor na všech polích, to bude
odpověď na údery, které jsou českému národu zasazovány. A dělnická
třída, která tolikrát stála předních řadách národní obrany, stane se
opět nezlomnou páteří národního odboje. Komunisté, kteří učinili vše,
aby země byla uchráněna nejtěžších ran, předstupují před národ a
prohlašují, že chtějí oddaně a neohroženě stát a bojovat v prvních
řadách národního boje za obnovení plné svobody a samostatnosti českého
národa."
Nacisté měli ale práci značně zjednodušenou tím, že jim česká policie poskytla všechny seznamy zájmových osob, mezi kterými byli právě většinou komunisté, které se tehdejší buržoazní vláda snažila mít pod kontrolou v evidenci. Československé četnictvo navíc leckdy vyvíjelo při zatýkání vlastní nepochopitelnou inciativu.
Několik set osob z řad zatčených bylo odesláno do koncentračních táborů (především KT Buchenwald). Ti, kteří byli propuštěni, zůstali v kartotéce gestapa až do konce války. Tímto zásahem byl rozbit i I. ilegální ústřední výbor KSČ, působící o listopadu 1938. Boj ale komunisté nevzdali. Nejprve bylo třeba soustředit se na zacelení ran, které byly komunistům v Aktion Gitter uštědřeny, na pozvednutí morálky a bojového ducha, na drobnou agitační a propagační činnost a přípravu mas na politický boj proti nacismu.
Jak sílil teror v Československu, stoupala i ochota a potřeba lidu postavit se okupantům v ozbrojeném boji. Komunisté počítali s tím, že národně osvobozenecké hnutí se bude vyvíjet od nejnižších forem agitace a propagace přes aktivní formy sabotáže a diverze až po partyzánský boj, který vyústí ve všelidové povstání. Cílem bylo zapojení mas, jejich bojový výcvik a vytvoření podmínek pro pochopení, že boj za osvobození jde ruku v ruce se sociální revolucí. A jejich snahy nepřišly vniveč, o čemž svědčí nemalý podíl domácího odboje na konečné porážce hitlerovského Německa.
Připomněli jsme si položením květin u Pečkárny nejen 86 let od počátku okupace, ale především hrdinný boj československých komunistů, kteří riskovali i ztráceli životy v boji s nacistickou zrůdou. Čest jejich památce!
