Německé přítomnosti bych chtěl věnovat, byť jistě nedokonale, můj článek. I u nás proběhla zpráva, že pod dojmem závažných problémů japonské jaderné elektrárny oznámila německá kancléřka Merkelová, že spolková vláda na čas odpojí sedm nejstarších německých jaderných elektráren a ty ostatní, Německo jich má celkem 17, projdou tříměsíčním auditem. Mnozí ne neprávem soudí, že tento krok není vyvolán jen Fukušimou, ale také blížícím se termínem zemských voleb v Badensku- Würtembersku (27. 3.), kde to má kancléřčina strana (CDU) nahnuté. CDU vždy v historii patřila mezi zastánce „jádra“, proto mírné zelenání Merkelové vzbudilo pozornost.
V této souvislosti (japonské zemětřesení a atomová debata) však nechci rozebírat kroky paní Merkelové, ale spíše zmínit názor ex-kancléře Helmuta Schmidta, mezi Němci dosud velmi populárního a druhdy označovaného jeho odpůrci za atomového kancléře. Ostatně jeho názory a rozhovory jsou u našich západních sousedů vždy pozorně sledovány, a jeho politické knihy patří k bestsellerům.
Schmidt v rozhovoru pro DIE ZEIT (16. 3.) mj. vysoce hodnotí obdivuhodnou disciplinu s jakou řadoví Japonci zvládají katastrofu, jak vše činí rozvážně a klidně. Uvádí, že je těžko si představit podobný národ např. v Evropě. Na otázku zda je možné, aby vláda v takovéto situaci říkala celou pravdu, zdůrazňuje exkancléř, že vláda není nucena říkat vše, co ví. Je nucena pouze k tomu, aby to co říká, odpovídalo pravdě. Nesmí lhát, ale nemusí říkat vše, co ví.
Krásná definice dlužno podotknout.
Schmidt byl označován za podporovatele atomové energie. K tomu uvádí, že pokračoval (myšleno ve funkci kancléře) v politice svých předchůdců. (to je ukázka kontinuity v rozhodování o energetické politice v minulosti SRN). Dále exkancléř upozorňuje, že před 30, či 40 lety se ještě nevědělo, co bude v delším období větším rizikem, zda spalování uhlí, koksu ( z hlediska globálního oteplování planety), nebo využívání atomové energie.
A nyní? Je nová situace stran nazírání na energie? Schmidt odpovídá, že jsou zde nové energie- sluneční, či větrná, které mají nižší rizika. Ale oboje má stále své limity. Ne vždy fouká vítr ve stejné síle, či sluneční hůře funguje, když je slunce za mraky ( J ). Jednou bude možné rizika lépe mezi sebou zvážit a přijmout pak rozhodnutí. Do té doby je potřeba nechat všechny možnosti využívání energií otevřené.
Na konkrétní otázku, zda nyní bude jaderná energie na odpis („ výběhový model“), reaguje exkancléř, že je utopií představovat si svět bez nebezpečí. Varování či nebezpečí globálního oteplování je nutno brát vážně a právě využívání atomové energie jej pomáhá omezit. Vědci dle jeho soudu nejsou tak daleko, aby mohli politikům odpovědně doporučit vzdát se atomové energie či tepelných elektráren a místo toho se soustředit jen na sluneční či větrnou energii. Schmidt zdůrazňuje, že je proti zneužívání současné katastrofy v Japonsku pro vnitroněmecké spory v rámci diskuse pro, či proti atomové energii.
Závěrem mého článku poznamenávám, že každý rozhovor se starým kancléřem Schmidtem je mnohými v Německu očekáván a následně vysoce ceněn. Rozdíl mezi politikem a státníkem je totiž podle mě v tom, že státník nepodléhá momentálním náladám a nehledí jen sveřepě na průzkumy veřejného mínění, ale je schopen argumentovat a jít třebas i proti proudu. Tolik můj krátký exkurz do německé přítomnosti. Mnohé z výše zmíněných Schmidtových názorů platí nejen pro Německo, není-liž pravda?
Kontinuita v rozhodování, erudovanost a nepodléhání momentálním náladám a módním vlnám je věc platná i pro Českou republiku.
Radek Augustin, místopředseda SPOZ
