S rezolucí Rady bezpečnosti OSN, která ve své rezoluci schválila vytvoření bezletové zóny nad Libyí, se vrhli někteří evropští jestřábi do akce. Bezletová zóna je chápána mnohými tak, že zabrání Kaddáfímu bombardovat povstalecká města a ochrání civilisty. Evropští jestřábi ukázali, že to znamená „jen“ výměnu. Místo libyjských letadel teď zemi bombardují ta koaliční a znovu umírají civilisté.
Připomínám nedávné přátelské vztahy mnohých evropských států s tzv. polepšeným plukovníkem Kaddáfím, v čemž vynikaly především Itálie, Francie a Británie. Kaddáfí se vzdal podpory terorismu a tak ho mnozí z vedoucích politiků Západu vzali na milost. Bodejť ne, vždyť Kaddáfí má k dispozici bohatství (díky čtyřem písmenům R O P A ), a tak mnohé nákupy, či investice ze země a v zemi Kaddáfího byly zajímavé i pro Západ, že? Mají někteří z nich teď špatné svědomí?
Po té, co se vlna arabské revoluce převalila i do Libye, to chvíli vypadalo, že Kaddáfí brzy skončí jako jeho „kolegové“ v sousedním Tunisku, či Egyptě. Došlo však k nečekanému obratu situace, když Kaddáfí bezprecedentně použil armádu a své žoldnéře k tomu, aby povstalce potlačil. Velmoci jen přihlížely, zděšeni rychlým postupem Kaddáfího vojsk k baště libyjských povstalců v Benghází.
Po koaličním bombardování může v blízké době sílit kritika ze strany Arabů (např. Ligy arabských států). Celá akce - při větších ztrátách na životech civilistů - může vytvořit, mezi Araby, či Lybijci pocit semknutosti proti tzv. koloniálnímu nátlaku. Právě státy s koloniální minulostí na severu Afriky by se měly vyvarovat znovu zasahování do poměrů na severu Afriky bez podpory min. ze strany států sdružených v Lize arabských států. Severoafrická koloniální minulost patří jak k Francii (Tunisko, Alžírsko, Maroko), tak k Itálii (Libye), tak koneckonců k Británii (Egypt).
Kaddáfí musí odejít, ale současná politika Západu z něj jen činí mučedníka a obránce proti zlým kolonialistům. Nejhorší na tom je, že Západ činí krok A (bezletová zóna), aniž by jasně a zřetelně věděl, co hodlá činit v kroku B, či C. Dle vyjádření politiků či vysokých důstojníků to jasné není. Navíc např. Spojené státy již vedou dvě války (Afghánistán, Irák), ze kterých neví jak ven. A proto nemají velkou chuť se drát do třetí válečné operace.
Co dál v Libyi? Má vést intervence ke Kaddáfího odstoupení? Zajistí to letadla nebo vojska koalice? Kdo nastoupí po něm? Libyjská Národní rada z Benghází? A víme kdo to je? Má šanci a schopnost vládnout? A proč ji za vládu uznala jen Francie? Jsme schopni vyhrát i válku o názory Libyjců, válku důležitější než vítězství na obloze, nebo na zemi? Na kmenové uspořádání Libye bude těžké roubovat evropský demokratický systém. Místo pomoci se Evropané staví do role protektorů. V nadsázce možno říct, že francouzský prezident Sarkozy by snad rovnou měl usilovat o post regenta Libye…
Vývoz demokracie na bodácích vojsk je již vyčpělá písnička, za kterou se schovávají obchodní zájmy, zvýšené zbrojní dodávky, a také přednostní rekonstrukce zničených území firmami ne náhodou pocházející ze států interventů. Evropa si dělá medvědí službu. Přeji Libyjcům mír. Na druhou stranu nevěřím bohulibým záměrům evropských „jestřábů“, už např. proto, že v Libyi je ropa.
Radek Augustin
