Tak uvidíme, jestli zůstanu poslední. Vážené kolegyně, vážení kolegové, za toho tři čtvrtě roku, co jsem seděl na tom křesle a řídil schůzi, není horší úvod žádné řeči než "nechtěl jsem vystupovat". Takže já to říkat nebudu. Pravda je, že jsem v tom období po volbách do této schůze si ze zájmu procházel některé stenozáznamy dřívějších schůzí, a podobně jako v roce 2013 můj ctěný kolega Jan Hamáček, sedící za mnou, také měl řeč až po zvolení, tak jsem byl přesvědčený, že bych neměl vystupovat.
Ale stalo se, že Piráti objevili moji slabší stránku a slušně mě poprosili. Domluvili jsme se, že tedy vystoupím, protože mě opravdu slušně poprosili. Něco jiného je, když potom vystoupí pan předseda Stanjura, kterého si velmi vážím, ale on zkrátka vystupoval tak, jak je navyklý, že napřed mě čtyřikrát v podstatě urazí během toho příspěvku a pak klade dotazy. Tak já s dovolením odpovím jenom na ty slušné. V případě, že bych na nějaké zapomněl ze strany Pirátů, tak jim odpovím třeba ještě faktickou poznámkou.
Vás, pokud vím, nejvíc zajímal třetí pokus. A já říkám, to snad ani není odpověď Radka Vondráčka, ta odpověď leží v Ústavě a v tom, jak autoři mínili Ústavu. A předseda Poslanecké sněmovny není individuum, které si volně může nakládat s tím návrhem. Jsem pevně přesvědčený, že je to výraz parlamentarismu a že ten návrh, který předloží prezidentovi předseda Sněmovny, musí vycházet ze Sněmovny a musí mu předcházet nějaké jednání a nějaká velká pravděpodobnost, že bude složena vláda, protože je to poslední hranice před propastí předčasných voleb za určitých okolností. Dneska jsme slyšeli, že lze vykládat Ústavu i tvůrčím způsobem. Myslím si, že logické by byly předčasné volby. Slyšeli jsme také o rozpuštění Sněmovny. Než na mě přišla řada, tak ta diskuse do značné míry proběhla.
Takže určitě bych nejmenoval nikoho svévolně, žádného náhodného kolemjdoucího. A stejně jak to říkal pan předseda Babiš, kde jste přišli na tu třetí volbu? Já jsem taky pevně přesvědčený, že k něčemu takovému vůbec nedojde, a my tu diskusi věnujeme tématu hypotetickému, o kterém se rád pobavím, ale v tuto chvilku jsou priority Sněmovny trochu jiné.
Pak zazněla otázka na počet místopředsedů. V rámci bilaterálních jednání našeho vyjednávacího týmu, jehož jsem součástí, převážil počet pět. A i ve vyjádření zástupců jednotlivých klubů v rámci médií jsem zachytil, že s číslem pět nikdo nemá zásadní problém. Vyhradilo se pouze SPD, že je to nadbytečný počet. Já jsem toho názoru, že v případě, že je tu devět poslaneckých klubů, tak v případě navýšení o jednoho, což je ale číslo, které tu v minulosti běžně bylo, byli i tři, bylo i šest, ale také několikrát pět, tak si myslím, že to je pro koloběh řízení schůze vhodné číslo.
Pak jsem se měl ještě představit. Jmenuji se Radek Vondráček, je mi 43 let, nabízím svou zkušenost s řízením tohoto ctěného shromáždění v uplynulém volebním období. A přes ty nálepky, které tu zazněly, a přes to různé napadání si myslím, že přesvědčují činy. Takže ať si každý vyhodnotí, jakým způsobem jsem se choval ke svým kolegům v okamžiku, když jsem řídil schůzi, jakým způsobem jsem zastupoval Sněmovnu navenek, jakým způsobem jsem jednal po celou dobu.
Když jsem si procházel ty stenozáznamy z uplynulých let, tak většinou po zvolení každý předseda vyzdvihl nějakou prioritu nebo výzvu, co čeká Sněmovnu v nadcházejícím volebním období. Vzpomínám si, že třeba pan ministr Zaorálek, který tu je, vyzdvihl roli parlamentu, že za největší výzvu považoval vstup do Evropské unie v době, kdy zasedl na křeslo předsedy. V roce 1992 bylo největší výzvou už hrozící rozdělení Československa, České a Slovenské Federativní Republiky. Za sebe si myslím, že největší výzvou tohoto volebního období je roztříštěnost této Poslanecké sněmovny, polarizace názorů, osobní antagonismus, neschopnost vést nějakou konstruktivní debatu a vzájemný dialog. A při respektu každého z vás, protože každého z vás sem poslal volič, poslali vás sem voliči, každý z vás má právo na svůj prostor v této Sněmovně a na to, aby vystupoval, tak zároveň ty hlasy jste dostali i na to, abyste zavedli dialog a našli shodu na tom, jak nejlépe prosazovat zájmy České republiky a budoucnost České republiky.
A moje ambice v případě, že dostanu odpovídající důvěru, je, být garantem férové diskuse ve Sněmovně. A u tohoto mikrofonu i v předcházejícím volebním období zazněla několikrát věta Tomáše Garrigua Masaryka: Demokracie je diskuse. Těmito zdmi nekončí svět. Venku jsou lidé, dívají se na nás, jsme pod drobnohledem. A pro nás je to o to větší výzva. Jestli si vzpomenete, tak příští rok si připomeneme sto let od vzniku samostatného Československa. Citoval jsem Tomáše Garrigua Masaryka. Jsem prostě přesvědčený o tom, že Sněmovna může být místem názorového střetu, i ostřejšího, i agresivnějšího. Já jsem si zvykl. Někteří z vás si ještě budou muset zvyknout. Možná že dokážeme tu kulturu posunout a zmírnit ty střety. Takže to plně respektuji - ten střet. Ale mám ambici vést Sněmovnu tak, abychom respektovali jeden druhého a abych já byl garantem férové diskuse.
A po těch prvních dvou jednacích dnech si nejsem jistý, jestli to není příliš vysoká ambice v této Sněmovně. Ale slibuji vám, že udělám všechno pro to, abychom se takhle k sobě tady chovali, protože nikdo tady nemá většinu, a jedině dohodou tady dosáhnete něčeho. Ničím jiným to nejde. Tak co, dokážeme to společně? (Poslanec Kalousek ukazuje ironicky silácká gesta.) Já jsem připravený takto vystupovat, tak jak teď, po celou dobu. A ten prostor dostane i pan předseda Kalousek, a on to ví, prostřednictvím předsedajícího. (Řečník odchází. Potlesk poslanců hnutí ANO. Řečník se vrací k mikrofonu.)
Omlouvám se, pardon, prosím vás, ještě tady padl dotaz na Rekonstrukci státu. Já jsem s touto skupinou velmi spolupracoval v uplynulém období. Asi víte, podařilo se prosadit celou řadu protikorupčních opatření. Já se za to nestydím, že se s nimi stále potkávám a řešíme agendu. Pořád jsou nějaké věci, které jsme nedotáhli do konce, jako byl nominační zákon, Nejvyšší kontrolní úřad. Já osobně mám zájem, abychom řešili otázku whistleblowingu. Určitě je možná na čase vzhledem k tomu, že se objevují stále různé spekulace na téma, že nějaké finanční skupiny tady ovlivňují legislativní proces, tak aspoň nějaká základní pravidla lobbingu. Jsem připravený na diskusi o zákonu o státním zastupitelství, případně novelizací vůči přijetí nového trestního řádu, protože to je jedna z věcí, kterou nám skupina států GRECO stále vyčítá. Poprvé za celou dobu, co nás GRECO snad hodnotilo, jsme měli příznivější hodnocení, nebylo čistě negativní. My to neděláme pro to, jak nás hodnotí nějaká skupina GRECO, ale zkrátka politika je někdy i o symbolech a opravdu boj s korupcí nekončí nikdy. Přesvědčil jsem se o tom i ve Spojených státech, kdy jsem navštívil tři státy a každý stát se předháněl v tom, kdo má největší korupci a koho tam zavřeli. Ve státě New York zavřeli například předsedu Senátu. A zrovna jsme to tam řešili s těmi státními zástupci. Takže korupce je nikdy nekončící boj. Souhlasím s některými tezemi Rekonstrukce státu a už jsme se dohodli, že bych byl rád účasten tohoto procesu.
A co se týče samotného zařazování bodů, tak bych chtěl upozornit, že body zařazuje organizační výbor. Já nezastírám, že fakticky ten předseda může mít a měl by mít vliv na těch materiálech.
A já bych se chtěl aktivně podílet na tvorbě každodenního programu Poslanecké sněmovny. A jestli jste se seznámili s programem hnutí ANO, tak tam máme výslovně uvedeno, že dáme prostor i opozičním návrhům, protože je nás tady devět a protože ani vlastně opozice není jedna opozice, ale několik opozicí, tak to bude obrovská práce, ale zkrátka my se budeme vždycky muset potkat, stanovit si priority opozice, stanovit si priority většiny i případně vládnoucí menšiny, což zase už tady sklouzávám ke spekulacím, které nám tady podsouvá někdo jiný.
Zkrátka a dobře parlament je diskuse, já to takhle cítím. Je to všechno, co vám k tomu můžu říct.
