My jsme v rámci debaty na ústavně-právním výboru došli k zajímavému paradoxu, že vlastně když jsme se na sebe koukali a hlasovali, tak to doopravdy v podstatě nikdo nechtěl, protože máme fungující právní úpravu, máme tady nějaké stanovisko států GRECO. Především ale změna tohoto zákonu se stala milníkem v rámci čerpání Národního plánu obnovy, a kdybychom tento zákon nepřijali, tak by to Českou republiku stálo několik miliard korun - 6 miliard korun, na mě ukazuje pan ministr spravedlnosti. Já si říkám. Kdo to tedy vlastně chce? Kdo to tedy vlastně navrhl, ten milník? My tady všichni hlasujeme, abychom zachránili 6 miliard korun, včetně konstruktivní opozice, hnutí ANO.
Byl navržen nějaký Národní plán obnovy, komise určila milníky, ale jak mě upozornil pan poslanec Michálek, ty milníky jsme si napsali sami. Takže nějaký bruselský úředník řekl, Národní plán obnovy musí mít milníky, a nějaký úředník na Ministerstvu spravedlnosti - abych byl fér, tak to bylo za nás, během času, kdy bylo hnutí ANO vládnoucí - tak nějaký úředník tam navrhl nějaké milníky, protože mu někdo z Bruselu řekl, že by to mělo mít milníky. My jsme se sešli na tom ústavně-právním výboru, zvolení poslanci suverénního státu Česká republika, koukali jsme na sebe a nakonec to všichni odhlasujeme, protože chceme držet milník. Ale já jsem si v tu chvilku vůbec nepřipadal jako suverénní politik suverénního státu České republiky.
Tak jenom bych upozornil na to, že tenhle zákon je ukázka toho, jakým způsobem funguje Evropská unie, jakým způsobem fungujeme my, jakým způsobem funguje legislativa. My už vlastně ani nezjistíme, kdo to řídí, ale řídí nás úředníci. Nepřipadám si v tuto chvíli jako suverénní politik České republiky.
Děkuji za pozornost.