To byl mj. i případ rozpočtového určení daní, konkrétně snížení procenta, kterým se obce podílejí na celostátním hrubém výnosu daně z přidané hodnoty. Nebudu se vracet do minulosti, protože za podstatné považuji, že Senát schválil návrh zákona, kterým se podíl navyšuje z nynějších 21,4 % na 23,58 %. Tento zákon vzniklý z iniciativy Libereckého kraje s podporou Pardubického kraje, můžeme brát jako jakýsi akt spravedlnosti, ale já bych spíše hovořil o vrácení prostředků do rozpočtu obcí.
V souvislosti s tímto zákonem je nezbytné zdůraznit jednu věc, které si nesmírně vážím. Zaprvé došlo k jednoznačné shodě krajů, i když oba hejtmani jsou z jiného politického uskupení, a nedocházelo tak k jakýmsi politickým třenicím nebo snaze získat ze zákona politický kapitál. Stejně tak je velmi příhodné, že všechny tři organizace, které zastupují obce, se na tom návrhu shodly. Podstatné, ale zároveň složité přitom bylo, že zhruba tři čtvrtě roku probíhala velmi intenzivní jednání, abychom dosáhli shody. Nemluvě o tom, aby také představitelé vlády a poslanecké kluby s tímhle návrhem zákona nakonec souhlasili.
Byl jsem kdysi u zrodu tohoto systému, který vlastně představuje spolužití mezi státem, kraji a obcemi (a je v podstatě v Evropě unikátním) a stanovuje, jak zajistit samostatné příjmy obcím. Tento systém je založen na tom, že všechny tři subjekty dýchají stejným dechem. To znamená, jestliže se ekonomice daří, tak se daří také všem třem rozpočtům. Jestliže se ekonomice nedaří, tak se nedaří všem. A myslím si, že to je velmi prospěšné pro všechny, protože pak mohou nalézat společná řešení, jak vyjít z této situace. Náš systém je navíc zajímavý v tom, že u těch regionů, které jsou na to ekonomicky špatně, umožňuje, aby obec jako taková na tom špatně nebyla.
Celý tento proces ovšem stojí na jedné věci. A sice, že všechny tři tyto subjekty to budou respektovat. A v okamžiku, když se budou měnit daňové systémy, tak se na tom budou spolupodílet všichni tři. Bohužel musím konstatovat, že ten nejsilnější hráč takto vždycky nehraje. A v mnoha případech stát dělá z různých ušlechtilých důvodů různé změny, nebo snížení daní, ale neprojedná to s ostatními dvěma partnery. Natož aby došlo k nějakým kompenzacím. Protože pokud by samozřejmě ten nejsilnější hráč do toho systému zasahoval dlouhodobě a měnil ho, tak systém samozřejmě nebude fungovat. Mám zároveň za to, že jak kraje i obce mají příjmy vyrovnané. Bilance obcí je vynikající, finančních problémů je opravdu minimum. Z každoročně zpracovaných statistik o veřejných rozpočtech vyplývá, že obce pracují s přebytky. To znamená, že si obce peníze spoří peníze na horší časy či investiční záměry. Kéž by tomu tak bylo i u veřejných rozpočtů spravovaných státem.
