Stávku ve školství vnímejme jako příležitost, jak naše vzdělávání konečně posunout vpřed. Já osobně postoj pedagogické veřejnosti respektuji a považuji za opodstatněný.

Nešťastné je pouze to, že si učitelé a studenti nechali svou legitimní stávku ukrást opozičními politiky a protivládními uskupeními. Ve stínu tak zůstává to podstatné - motivace samotných pracovníků v našem školství hlasitě se ozvat.

Stále více a více se ukazuje, v jak neuvěřitelně špatné kondici předala minulá vláda nejen veřejné finance, ale i samotné resorty, školství nevyjímaje. Ty obrovské peníze, které se do školství v posledních letech lily na dluh, pouze zakrývaly aktuálně viditelné kolosální problémy.

Ve srovnání s úspěšnými zahraničními vzdělávacími systémy je naše školství decentralizovaný kolos nekontrolovaně požírající peníze, za něž nenabízí adekvátní kvalitu výuky - to však není vina učitelů!

Řešením je školský systém konečně přenastavit tak, aby se peníze dostaly především k lidem, na kterých školy stojí - k učitelům, asistentům, kuchařkám i školníkům.

Současná situace si z mého pohledu vyžaduje větší odvahu na straně koaličních ministrů i poslanců, potřebné reformy zkrátka měly dávno běžet.

A konkrétně u školství měly běžet ve spolupráci právě se školskými odbory a školskou veřejností. Je to v jejich zájmu i v zájmu samotných dětí, které jsou nyní ve středu dění.

Vzdělávání se musí stát prioritou také pro zřizovatele. Posílení role obcí ve školském systému přinese efektivnějí správu a rozvoj školské infrastruktury. Obce mají ke svým školám nejblíže a jejich snahou musí být zajistit nejen bezproblémový, ale také finančně efektivní provoz.