Má rozsáhlá praxe v oblasti právních aktů sekundárního práva unie a v problematice strukturálních fondů EU mě vede k úvaze nad současným systémem přerozdělování zdrojů. Z toho popudu cítím odpovědnost informovat pravdivě a bez obalu veřejnost o některých rozporech, lžích, tunelech a nesmyslných produktech zbytečné Evropské byrokracie.
Česká republika 2012 - „Evropská komise vytýká Česku tři zásadní problémy. Má pochybnosti ohledně nezávislosti auditorů, kteří žádosti o dotace prověřují. Často totiž pracují na tom samém ministerstvu, co o dotaci žádá. Dále Brusel kritizuje českou praxi zadávání veřejných zakázek (neprůhledné či špatně připravené tendry) a velkou fluktuaci odborníků pro oblast evropských fondů.“
O rok později – „Kauza kolem exhejtmana Davida Ratha zaujala i Štrasburk. Belgický europoslanec Derk Jan Eppink vyzval kvůli ní Evropský parlament k prošetření, jak se v ČR využívají unijní fondy. Podezřeními ze zneužívání by se měl podle něj zabývat také OLAF, Evropský úřad pro boj proti podvodům.“
Nesmyslná evropská byrokracie stále roste, vychází naproti nesplnitelným normám a regulím. Kontrola však selhává. A podobná vyjádření – viz. Eppink - zůstávají bohužel jen pouhými výkřiky do tmy.
ČR má obecně výrazné mezery v přerozdělování veřejných i evropských peněz. Právě nedostatečně precizní administrativa související s přerozdělováním dotací z evropských fondů často podporuje podobné kauzy a tunely v našem českém typicky tunelářském prostředí.
Tak mnozí poctiví podnikatelé, živnostníci, neziskovky a další, pro které by finanční injekce předem měla být určena, vyhoří již na projektové žádosti nebo se nedostanou přes nesmyslnou „šílenou“ administrativu. V nejhorším případě musí ve finále dotaci vracet, což je zpětně zruinuje.
Šikovní podnikaví jedinci a úředníci, kteří se v daném prostředí umí pohybovat, však bezpečně vyčenichají příležitost, naleznou nedostatky v legislativě, či kontrolním systému v dané oblasti. Posléze chamtivě hrábnou po dotacích, které pak utrácí zcela neřízeně, nesmyslně a na zbytečné podniky.
Není nad šikovné české hlavičky a „poctivou“ „vyčůranost“. Nedivím se podezřívavosti a nedůvěře evropského vedení vůči ČR.
Horší pověst má v Evropě snad jen Řecko. U kterého byla odhalena společnost vzniknuvší čistě pro účely „sosání“ evropských dotací do kapes vysoce postavených řeckých úředníků.
Škoda, že za všech okolností odmítáme, my Češi a naši politici především, uznat svou chybu, připustit si osobní selhání a přijmout svou vinu. Stále panuje všeobecně uznávaná tendence ze všeho vinit EU. Přitom bychom si „především“ nejprve měli „zamést před vlastním prahem“. Pak teprve můžeme s EU něco vyjednat.
