Nicméně politicky na mezinárodní scéně síla EU spíše klesá. Často tyto aspekty bývají ve světě parafrázovány tak, že Evropská unie je „ekonomickým obrem, ale politickým trpaslíkem".

USA představují asi nejdůležitějšího globálního partnera EU, ačkoliv jejich vzájemné vztahy nejsou komplexně smluvně regulovány. Tak je tomu u ostatních klíčových zemí.

Mimo to jsou si významně kulturně a hodnotově blízké. USA i EU představují subjekty založené na hodnotách tržního hospodářství, demokracie, úcty k lidským právům a právního státu. Spolupráce se týká téměř všech oblastí: politickou, ekonomickou, bezpečnostní, kulturní, oblasti vědy a výzkumu, i např. boje s klimatickými změnami, boje s terorismem či otázek energetické bezpečnosti. Současně je USA nejdůležitějším investorem v EU a naopak. Denně si obě strany Atlantiku vymění zboží a služby v hodnotě 1,7 miliardy EUR.

Tento vztah upevnilo vytvoření Transatlantické hospodářské rady (Transatlantic Economic Council, TEC) v roce 2007 - politického zřízení, jehož cílem je posilovat vzájemné ekonomické vazby. Je založena na pravidelných setkáních (zpravidla dvakrát do roka) příslušných členů Evropské komise a kabinetu amerického prezidenta.

Ovšem ani tento vztah nepodobá symbióze bláznivě zamilovaného páru. Mezi nejzásadnější neshody mezi Spojenými státy a Evropskou unií z poslední doby se řadí například otázka ratifikace statutu Mezinárodního trestního soudu (ke kterému USA nepřistoupily), globálních klimatických změn (USA nepodepsaly tzv. Kjótský protokol o snižování emisí) či záchytného tábora na Guantánamu nebo ochrany osobních dat cestujících na transatlantických letech.

Nic netrvá věčně. Proto je důležité soustředit se na klíčové vztahy EU. Unie musí umět sedět svým evropským pozadím současně na více židlích, mít vždy rozehráno několik partií, taktizovat, zdatně kličkovat a neustále pečlivě pečovat o stávající vztahy a získaná příměří.