Mým cílem je zpřístupnit občanům ČR co nejvíc informací ohledně přijetí eura, aby mohli následně sami prostřednictvím referenda rozhodovat o budoucnosti naší země.

            Stoupenci eura vyzdvihují pozitiva společné měny EU, které již z médií dobře známe. I můj malý syn by dokázal některé z nich sám jmenovat. Například, že odpadá nutnost při zahraničních cestách do eurozóny měnit hotovost. Euro přináší také snazší porovnávání cen a další výhody plynoucí ze zlevnění (zjednodušení) mezinárodního obchodu – zlevnění vývozu…? Sníží se ceny mezibankovních transakčních poplatků atd.

              Je skutečnost opravdu tak růžová jakou ji prezentují?

              Společná měna by nám přinesla i ne zrovna zanedbatelné povinnosti. Mezi ty patří třeba nezbytnost přispívat do Evropského záchranného balíku - „Eurovalu“.

              Naše země se musí dle Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie (Lisabonská smlouva) připojit k zemím platícím eurem, tj. do eurozóny. Naštěstí v našem závazku plynoucí z této Lisabonské smlouvy není časové ujednání.

              Pokud se Česko připojí k euru a stane se tímto součástí eurozóny, přijde však o vlastní monetární politiku (kompetence České národní banky přejdou na Evropskou centrální banku). Současně budeme muset přispívat do výše uvedeného „Eurovalu“ a finančně podporovat státy, které nemají dostatečnou rozpočtovou disciplínu a díky populistickým vládám zadlužovali státní kasu.

              V těžkých dobách finanční nestability, recese, schodkových veřejných financí a vysoké státní zadluženosti jsou pro náš stát další výdaje přinejmenším rizikové. V mediálních politických debatách o zavedení eura však nebývají tyto aspekty často zmiňovány.  

              O přijetí eura a tedy vstupu do eurozóny by podle mého názoru neměli rozhodovat politické špičky, neb nemají od lidí v České republice k tomuto mandát.